Barack Obama učinil mnoho slibů, ale z jednoho mám opravdovou hrůzu. V červnu v Baghdádu pronesl, že od první vteřiny po své inauguraci bude věnovat intenzivní pozornost záležitostem Blízkého východu. V tom se jako vejce vejci podobá Jimmy Carterovi, jež rovněž nastoupil se svatým odhodláním napravit spoušť tria packalů Nixona, Forda, Kissingera a postavit si na Blízkém východě pomník. To se mu podařilo dokonale. Nejprve nečinně přihlížel Chomejmího nástupu k moci a potom se znemožnil akcí záchrany amerických rukojmí v Teheránu. Obama přichází napravit dílo zkázy způsobené prezidentem Bushem a popasovat se s Iránem. Učiní to tak, že v dobré víře upře svůj ostříží zrak do černých očí Ahmadínežádových a sdělí mu svoji důvěru, že Irán nijak nezneužije mocenského vakua po odchodu Američanů z Iráku. K tomu by měl iránský prezident přihodit ze svého citlivého srdce i upřímnou lásku k Izraeli. Ahmadínežád se těší na jednání s Obamou jako malé dítě na konec ramadánu a já se bohužel těším méně. Určitě by bylo pod úroveň Obamova génia, kdyby si odpověděl na otázku, proč ho iráčtí Kurdové úpěnlivě a jako o život prosí, aby Američané nikam neodcházeli. Jim možná skutečně o život jde.