Proč by neudávali, když režimu věřili?

Úvahy o případu M. Kundery v L.N. i jinde neberou konce. Mně nejblíže je rozbor B. Doležala v L.N. a M. Fendrycha v Týdnu Vůbec mi nejde o to, zda z dnešních i dřívějších kulturních velikánů mohli být udavači.Jestliže byli v mládí zanícení komunisté, proč nepředpokládat, že bylo normální být konformní k svému režimu? Já bych se též nerozpakoval ohlásit dnes toho, o kom vím, že hodlá škodit mé vlasti. Zaráží mě pozadí téhle kauzy. Proč mohli lidé s takovým intelektem horovat pro režim s deformacemi padesátých let, když většina prostších lidí věděla, kde je pravda? Úžas ve mně vzbudila statistika, z níž jsem ve valdické vězeňské knihárně vyčetl z tajných dokumentů, že vězňů od Státního soudu bylo daleko nejvíc z řad dělníků. Týkalo se to i poprav.
A můj vztah k takto neprozřevších umělců, kteří např. schvalovali popravu M.Horákové? Jejich dílo budu nadále milovat, ale ruku bych jim nepodal.