Kdykoliv zahlédnu, jak se kolem osobnosti typu Milana Kundery vznášejí sousloví á la zvrácenost charakteru či mravní selhání, vždy si vzpomenu na dva techniky, kteří za časů studené války sehráli významnou roli ve hře o další existenci života na planetě Zemi. Na straně USA, vedoucí to síly boje za demokracii a nezadatelnost lidských práv a svobod na zeměkouli to byl člen nacistické strany a vyšší důstojník zbraní SS Wernher von Braun, na straně SSSR, totalitní říše zla, to byl mukl ze stalinského gulagu Sergej Pavlovič Koroljov.
První z těch dvou přísahal věrnost na život a na smrt Adolfu Hitlerovi, horlivě přisluhoval jeho temnému režimu, v příhodnou chvíli svoji přísahu věrolomně zradil, zaprodal se jedné z nepřátelských mocností, které jeho Vůdce zadupaly do země, a pak té mocnosti po celý zbytek života horlivě přisluhoval. Jaký to odporný příklad amorálního individua, které se ochotně prodá tomu, kdo má v danou chvíli možnost nabídnout více, že?
Druhý z těch dvou sedm let trpěl jako zvíře ve stalinském lágru, poté na hvízdnutí svého mučitele servilně přikvačil a po celý zbytek svého života pak horlivě přisluhoval jeho temnému režimu. Jaký to odpudivý příklad morálně ztroskotavšího raba, který „za svůj hrnec ztuchlé rýže, poníženě důtky líže, jimiž tisíckrát byl zbit“, že ano?
Peripetie v životopisech oněch dvou amorálních individuí musejí v soudobých morálních titánech, kteří vyjevují štítivé opovržení nad bezectným počínáním přisluhovačů totalitních režimů, vyvolávat dávivý reflex.
Zda, a jestliže ano kam, lidstvo posunují zmiňovaní morální titáni, to opravdu nevím, Zato vím, kam lidstvo posunula ta dvě amorální individua. Smím-li si dovolit trochu toho primitivního patosu, ta dvě amorální individua lidstvo posunula blíže ke hvězdám.
První z těch dvou přísahal věrnost na život a na smrt Adolfu Hitlerovi, horlivě přisluhoval jeho temnému režimu, v příhodnou chvíli svoji přísahu věrolomně zradil, zaprodal se jedné z nepřátelských mocností, které jeho Vůdce zadupaly do země, a pak té mocnosti po celý zbytek života horlivě přisluhoval. Jaký to odporný příklad amorálního individua, které se ochotně prodá tomu, kdo má v danou chvíli možnost nabídnout více, že?
Druhý z těch dvou sedm let trpěl jako zvíře ve stalinském lágru, poté na hvízdnutí svého mučitele servilně přikvačil a po celý zbytek svého života pak horlivě přisluhoval jeho temnému režimu. Jaký to odpudivý příklad morálně ztroskotavšího raba, který „za svůj hrnec ztuchlé rýže, poníženě důtky líže, jimiž tisíckrát byl zbit“, že ano?
Peripetie v životopisech oněch dvou amorálních individuí musejí v soudobých morálních titánech, kteří vyjevují štítivé opovržení nad bezectným počínáním přisluhovačů totalitních režimů, vyvolávat dávivý reflex.
Zda, a jestliže ano kam, lidstvo posunují zmiňovaní morální titáni, to opravdu nevím, Zato vím, kam lidstvo posunula ta dvě amorální individua. Smím-li si dovolit trochu toho primitivního patosu, ta dvě amorální individua lidstvo posunula blíže ke hvězdám.