Na kongresu k žádné vnitrostranické katarzi nedojde, víkendový dýchánek bude „jen“ emancipací od otce zakladatele Václava Klause. Tento freudiánský úkol straníci provedou ve jménu čistého a zakladatelem adorovaného pragmatismu. Strana si chce ještě „zavládnout“, a proto podpoří předsedu-premiéra.
Pozitivním signálem by bylo, kdyby se občanští demokraté shodli na jednoročním mandátu pro šéfa. Hlavně s ohledem na Topolánkovu povahu by to bylo účinné opatření. Vědomí podmínečnosti a dočasnosti by mohlo tohoto „krizového manažera“ zdravě stimulovat.
Jenže takový výsledek kongresu je nepravděpodobný. Počet „Topolánkových“ hlasů je vše přehlušující a celá strana je fascinována a plně zaměstnána svou emancipací od VK.
Místo radikální kritiky vládnutí se tedy bude spíš nekonečně mudrovat o jednotě, pragmatismu a středovém voliči. Na to, v čem vláda nejvíc chybuje, případně co dnes pálí a zajímá voliče, vůbec nedojde. Jak by také mohlo, když kongres je volební, a nikoli programový?
Topolánkovi příznivci zaujatí proti Klausovi ale svůj bojový zápal přehánějí - nedovolili například na kongresu stánek pravicového a Klausovi blízkého think tanku CEP. Myšlenková „nákaza“ z brožurek by asi mohla zviklat kolísavé delegáty.
Nejsmutnější zprávou ze všech je ta, že prohrané volby ani scvrkávající se vládní „většina“ k žádnému obratu nepovedou. Topolánek se krizí vůbec, ale vůbec nepoučí. Znovu usedne na předsednickou židli, obmění vládu a zapadne do starých kolejí. Sjezd jej nepochybně utvrdí v představě, že nepovedené vládnutí lze napravovat mohutným předvolebním marketingem. A to nebude dobře pro Česko, a už vůbec ne pro občanskou demokratickou stranu.
Prezident Václav Klaus, ilustrační foto foto: Petrášek Radek , ČTK
