Otázka zní: jaké šance má nová strana? Při vší úctě, jména pana Macha (a případně i pana Hájka z hradní kanceláře) nejsou dostatečnou vizitkou ke zdolání pětiprocentní hranice. Také prezidentova podpora může působit i „kontraproduktivně“. K tomu, aby strana měla šanci, musí si uždibnout viditelný kus stávající ODS (tj. musí jít o „porcování medvěda“ v trochu jiném smyslu slova, než jak se o něm mluví). A obecně platí, že čím dříve volby budou, tím jsou šance nové strany menší. Potřebuje čas.
Situace je taková, že ODS dala na kongresu (mimo jiné) najevo dost velkou setrvačnost a nechuť k dobrodružným akcím.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Aby šlo o opravdové uždibnutí, je třeba především získat pár zvučných jmen v Poslanecké sněmovně (senátoři tolik neváží). Jenže poslancům jde v neposlední řadě o znovuzvolení. Ti výše zmínění mají dobrou šanci, že se v příštích volbách na kandidátce ODS neobjeví. Mohou tedy buď doufat, že se současné vedení během dalšího vládnutí odepíše a jejich šance vzroste, nebo že nová strana posílí natolik, že se pro ně stane atraktivní. Čím více času bude na obojí, tím lépe. Předčasné volby nejsou v jejich zájmu.
V zájmu nové strany ovšem je, aby k přeskočení došlo co nejdříve, protože jen tak může do termínu řádných voleb posílit. Pokud poslanci přeskočí co nejdříve, stanou se ovšem předčasné volby nutností, protože se úplně rozpadne vládní většina v PS.
Samozřejmě, nová strana bude chtít vystupovat jako pravicový partner středové Topolánkovy ODS. Ve skutečnosti bude jakýmsi hradním klackem na Topolánka. Vnitřní opozice v ODS se emancipuje a zinstitucionalizuje.
Je těžké si do budoucna představit něco jiného, než neuvěřitelný zmatek a vleklý marasmus ve vládním táboře. A Paroubkovi porostou preference geometrickou řadou.
Zdá se, že z toho není jiné rozumné východisko, než předčasné volby co nejdříve. I za cenu toho, že je ODS tentokrát nepochybně prohraje.