Předsedo, měkký obal je pryč

Jistě, byl k tomu donucen Václavem Klausem a Pavlem Bémem, podle nichž ODS ztrácí tvář a měla by se vrátit k ideovým kořenům. Ani to však nemůže zastřít, že Topolánek přízeň měkkého obalu, kterým tak vehementně šermuje, dávno ztratil. To se ostatně ukázalo právě v krajských a senátních volbách, které ho málem stály předsednické křeslo.

V roce 2006 přitom Topolánek těsně vyhrál volby právě díky měkkému obalu, pro nějž byl šéf ODS přijatelnější variantou než Jiří Paroubek se svou vizáží a chováním normalizačního aparátčíka. O správnosti této úvahy se mohli Topolánkovi „měkcí voliči“ přesvědčit bezprostředně po oznámení výsledků voleb, když Paroubek neunesl prohru a srovnal demokratické parlamentní volby s únorem 1948.

Topolánek tím vyslal jasný vzkaz: Být křivák, to v ODS umíme ocenit. Ale ruku na modrý kořen, ocení to i volič z měkkého obalu?

Během následujících měsíců však Topolánek tyto voliče rychle poztrácel. Část měkkého obalu předsedu ODS opustila, když se začal chovat, jako kdyby volební vítězství nepropůjčovali voliči pouze na dobu určitou. Nejprve navýsost nezvládnutým způsobem opustil manželku, pak vztekle okopal auto bulvárních novinářů a nakonec si zaletěl vládním letadlem na lyže do Rakouska. Pro Topolánka to jsou možná maličkosti, ale pro voliče z měkkého obalu je to dost na to, aby získali pocit, že místo sympaticky přímočarému chlápkovi z Valašska dali důvěru arogantnímu buranovi s manýry zbohatlého Rusa.

Jeden přijatelný, to je málo Další tvrdou ránu inkasoval měkký volič ODS v roce 2007, když na povel Václava Klause vystartoval pražský primátor Pavel Bém proti návrhu nové budovy Národní knihovny. Z kdysi rozumného protidrogového experta se tak ze dne na den stal fašounek bojující proti dekadentnímu umění. Volič, který by si přál, aby se Česko před světem mohlo chlubit velkým avantgardním počinem, musel být zdrcen. Zvlášť když se premiér k této věci otočil zády a prohlásil, že blob ho nezajímá.

Čerstvě zveřejněná analýza ČSSD ukazuje, že ODS od roku 2006 nejvíc ztratila nejmladší voliče, mladší střední generaci, vysokoškoláky, vyšší i střední vrstvu a středové voliče. Jestli se dá tato skupina něčím sjednotit, je to právě podpora Kaplického návrhu Národní knihovny. To se ostatně ukázalo i na výsledcích senátních voleb v Praze, kde ODS zaznamenala obrovský úbytek hlasů.

Smutné je, že o pravých příčinách volebního fiaska v uplynulých dnech nikdo z představitelů této strany neřekl ani slovo. Aby Topolánek svou neschopnost naslouchat voličům podtrhl, na základě politických jednání si jako svého zástupce vybral starostu Prahy 13 Davida Vodrážku, který v roce 2007 označil blob za „jakýsi chrchel“. Tím jen zdůraznil, že o náladách v měkkém obalu nemá ani potuchy.

Podobné je to s obsazením dalších místopředsednických křesel. Topolánkovým zástupcem zůstává Ivan Langer, který se do srdcí měkkých voličů ODS zapsal neuvěřitelným vyhrožováním Martinu Bursíkovi při prezidentské volbě. Opravdu si někdo v ODS myslí, že příště budou lidé utíkat k volebním urnám, aby podpořili stranu, jejíž místopředseda říká svému kolegovi z koalice, že „někdo bude bručet“?

Pak je tu ještě Petr Bendl, další z „nových Rusů“ ve vedení ODS. Také bývalý středočeský hejtman získal místopředsednické křeslo politickou dohodou, když ho vyměnil za zradu Pavla Béma. Topolánek tím svým voličům vyslal jasný vzkaz: Být křivák, to v ODS umíme ocenit. Ale ruku na modrý kořen, ocení to i volič z měkkého obalu?

Čím středového voliče osloví místopředseda ODS Petr Gandalovič, je ve hvězdách. Ale i v měkkém obalu se v posledních měsících proslýchá, že jestli na někoho přesně padne prezidentův postřeh, že z ODS se stala lobbistická strana, je to právě ministr zemědělství.

Jediným pro středového voliče přijatelným mužem v nejužším vedení ODS je tak jen Petr Nečas. A to je na otevřenou pravicovou stranu setsakra málo.