Nová strana ano, ale staří politici z ODS ne!

Rád bych se věnoval tématu poslednímu. Ponechávám stranou masivní mediální sebeprezentaci mladého pana Macha. Ten se rozhodl udělat radost svým vzorům -Václavu Klausovi a Declanu Ganleyovi. Oficiálně prohlásil, že zakládá politickou stranu, která bude ostře vymezena vůči EU. Možná se bude zabývat ještě globálním oteplováním a pak vším ostatním. Good luck, chce se mi říci. A nemyslím to ironicky.

Na druhou stranu si troufnu skromně poznamenat, že něco vím o tom, jak založit, postavit a úspěšně uvést do provozu plnohodnotnou politickou stranu. K tomu nestačí pouze odvaha a mladistvé odhodlání. Nestačí ani intelektuální zázemí. Nejdůležitější je správný soulad mezi obsahem a formou takového projektu. Kromě programu, který osloví co nejširší publikum, je třeba mít početný tým aktivních členů a ještě početnější okruh příznivců a sympatizantů. Musíte mít celoplošné pokrytí manažerské sítě po celé republice a v neposlední řadě nenapadnutelné, transparentní finanční a materiální zázemí. Teprve pak přichází na řadu marketingová a mediální prezentace.

Alternativa na archaických základech je cesta do nicoty
Jsem si jist, že zde nyní existuje velmi zřetelná a přirozená poptávka po novém politickém subjektu. Podmínkou případného úspěchu však podle mého musí být nabídka, která nebude spojována s těmi či oněmi matadory naší domácí politické scény. Tedy ani se včerejšími či dnešními významnými členy ODS, ale ani s včerejším čestným předsedou. Postavit novou alternativu na téměř archaických, emotivních a téměř monotematických základech je zaručená cesta do politické nicoty. Jsem si jist, že nesrozumitelnou evropskou politiku a globální oteplování nepovažuje drtivá většina domácího voličstva za stěžejní témata.
 
Často jsem tázán na to, kteří lidé mohou podpořit nový subjekt a případně se v něm angažovat. Jsou to skutečné špičky ve svých oborech, jsou to lidé, kteří se uplynulá léta věnovali svým profesním kariérám, platili řádně daně, vychovávali děti a snažili se plnohodnotně naplnit své osobní životy. Na naši politickou scénu se dívali s odstupem, s rozpaky, se stále sílícími obavami a větším či menším despektem. Jsou to lidé, kteří z nouze volili v posledních volbách na principu tzv. nejmenšího zla. Teď už nechtějí a asi ani nemohou být jen pasivními pozorovateli, neboť politická a často účelová rozhodnutí a improvizace dopadají ve svých důsledcích i na ně samotné. Tito lidé čekali na to, že dojde k postupné kultivaci politické scény, že politické strany budou natolik prozíravé, že budou průběžně posilovat své řady a svou vrcholovou reprezentaci o novou kvalitu. Čekali marně. Naše politické strany se v personální oblasti řídí modelem negativní selekce a výsledek je potom znát.

Polepšíme se... a jede se dál!
Bylo s podivem sledovat dění nedávného kongresu ODS. Stěžejním tématem byla ventilace pocitů z minulých chyb a omylů. Souhrnně se pak řeklo, že za prohry může špatná marketingová strategie, nepřejícní novináři, nechápaví voliči a nepřátelská opozice. Staronové vedení prohlásilo, že se polepší, a jede se dál. Dalo by se očekávat, že se hlavním tématem rokování stane další prognóza politického a ekonomického vývoje v ČR a společné hledání východisek. Nestalo se, nebylo to asi důležité. Je například příznačné, že si naše vláda teprve po dvou letech existence všimla toho, že mezi svými členy nemá žádného erudovaného ekonoma.

Václav Klaus v této chvíli zvolil cestu samostatné, chcete-li izolované hradní politiky, ostatně to má u nás docela dlouhou tradici. Opozice lačně vyčkává na svou příležitost a zároveň si je vědoma toho, že největším spojencem v zisku dalších procent je nyní ODS samotná. Lidem, kteří se podílejí na našem projektu nové politické strany, ze všeho nejvíce vadí nehospodárné nakládání s jejich daňovými odvody. Platíme si instituce, které často nefungují dobře, anebo nefungují téměř vůbec. V dnešní patové a téměř válečné podobě naší politické pavlače nelze očekávat výraznou snahu o nápravu. Ta musí přijít zvenčí. Já jsem připraven těmto snahám aktivně pomoci. Z politické scény jsem odešel, neboť jsem nechtěl patřit do stejného světa, který reprezentoval v polovině devadesátých let bývalý místopředseda ODS Petr Čermák. Po celou dobu jsem zůstal aktivním pozorovatelem politického dění. Vydal jsem dvě knihy a publikoval řadu článků v různých médiích.

Mé postoje jsou tudíž všeobecně známé, prokazatelné a dlouhodobě konzistentní. Projekt, na kterém se podílím, má velkou ambici - rehabilitovat politiku v očích veřejnosti. Bez vypjaté ideologie budeme nabízet reálná řešení k nápravě dnešního stavu. Naši budoucí kandidáti budou lidé ekonomicky i vztahově nezávislí.