Medvědář Topolánka

Eurofederalisté vzývají Sarkozyho a klnou Klausovi. Euroskeptici vzývají Klause a nadávají Sarkozymu. Sarkozyho vlajkomanie jen posiluje názor, že papaláše z Moskvy nahradili papaláši z Bruselu. Jenže tenhle kus se nehraje pro nás, nýbrž pro hybatele Evropy.

Střety narcisů mají tradici. Před pěti lety vyprovokoval europoslanec Schulz italského premiéra Berlusconiho, když jeho vládu přirovnal k mussoliniovské. Když premiér v reakci nabídl Schulzovi roli kápa ve filmu o nacistických lágrech, hlavní názorový proud odsoudil jako provokatéra právě jeho. Zajímavé je, že týmž lidem, kteří odsoudili Berlusconiho, nevadilo, když výtvarník David Černý odmítl vstoupit do Národní galerie, neboť její šéf Milan Knížák se v ní prý chová jako velitel koncentračního tábora. Inu, jeden narcis občas narazí na ještě většího narcise.

Sarkozy se jako narcis chová a v české společnosti prokazuje Evropské unii špatnou službu. Ještě si pamatujeme Chiracův výrok „propásli jste příležitost mlčet“. Teď jako bychom slyšeli „propásli jste příležitost k našemu velebení“. Sarkozy už nedodá podstatné věci: Jak to, že státy eurozóny propásly příležitost bazírovat na finanční disciplíně právě na prahu krize? Čím to, že finance kritizované české vlády jsou na tom lépe? Sarkozy nesází na realitu, ale na to, že hlavní názorový proud EU spatří hromosvod nejenom v Klausovi jako před pěti lety v Berlusconim, ale v obecné české nekompetenci.

Dělá to z narcismu, či je za tím nějaký záměr? Asi to myslí dobře, cítí, že je třeba EU „postavit do latě“. Věří si, že on to dokáže, ale jen tehdy, nebude-li mu „do toho nikdo kecat“. Stejně se prý Václav Klaus kdysi vyjádřil k akademické otázce, zda by šlo v Československu zavést kapitalismus. Pro Sarkozyho, muže bez komunikačních schopností Angely Merkelové, není narcismus cílem, ale prostředkem, jak ukázat evropským špičkám, že vše kontroluje. Že přepustí Praze předsednictví EU, ale Topolánka bude vodit jako medvědář medvěda.