V našem vedle hokeje nejoblíbenějším národním sportu sebemrskačství rádi označujeme za mezinárodní ostudu kdejaký projev některého ze státníků, jehož si v zahraničí sotva kdo povšimne. To, k čemu došlo v černý pátek 19. prosince tr. v Poslanecké sněmovně je ovšem skutečnou mezinárodní ostudou. Fakt, že Jiří Paroubek a jeho šéf propagandy dr. Rath před vplbami beze zbytku využili až obdivuhodné nešikovnosti ministra Julínka a jeho štábu při prosazování nezbytných reforem a rozporů ve stranách vládní koalice, bylo sice hodně populistické, ale v podstatě zcela legitimní. To, že v podstatě marginální součástí reforem, poplatků u lékaře, využili k veksláckému handlu, jaké se odbývají v příšeří hostinců páté cenové skupiny, je odporné. A ještě odpornější je, že našli ochotné spolupracovníky v lavírujíácím členu křesťanské strany a bojovných zelenorudých svazačkách. Jsem možná nenapravitelný optimista, když se domnívám, že snad přece jenom leckdo z těch, kdo volil oranžově si uvědomí, co reprezentuje podivuhodné duo emeritního rajského šéfa a doktora, jemuž by daleko lépe než funkce v sociální demokracii slušelo šéfování strany extremistického zbarvení a jemuž jiný, dnes už téměř zapomenutý doktor, musí jen závidět. Ale na druhé straně jsem pesimista, protože se obávám, že jim ještě velkou službu prokáže rozhádaná ODS, lavírující lidovci a zelení, kteří sice jinak, než to slibovali, opravdu obohatili naši politickou scénu o nové prvky.