Je-li tu nějaký selským rozumem uchopitelný argument, pak je to argument právě těch lanařených zákonodárců, kteří by se měli svým „ne“ Topolánkovi vyšachovat z poslanecké hry i jejích finančních prebend. Věří Paroubek tomu, že si ve dvou třetinách mandátu podříznou pod sebou větev a odejdou se živit prací?
Zdá se, že větev si pod sebou nařezává sám Paroubek. Kdyby byl mlčel, mohl by klidně říkat: Všichni vidíte, jaký chaos šíří Topolánkova vláda, nemůže-li prosadit své plány, a já jsem tou chybějící jistotou. Ale když Paroubek vyráží na permanentní zteč, vnáší chaos do hry on sám.
Kdokoliv teď může získat většinu k libovolnému blokování, ale nikdo nemá jistou většinu k prosazení čehokoliv – i pádu vlády. Paroubek propadá nervozitě a před velvyslanci zemí NATO mluví o „zkorumpované vládě“. Zkorumpovaná vláda, spálená země, takhle přece hovořil Miloš Zeman. Ano, ale neříkal to diplomatům našich spojenců.