Úlohou prezidenta by mělo být urovnávat neproduktivní konflikty na politické scéně. Klausova pozice je přitom choulostivá, protože integrální součástí základny, nad níž se vznáší a jejíž respekt potřebuje, jsou, mj. i jeho zásluhou, také komunisté.
Přitom skutečnou zkouškou pro prezidenta nebude postoj k Filipovi, ale postoj k Topolánkovi, který se podle jeho názoru zpronevěřil jeho zásadám. Je to náročný úkol, držme mu palce, třeba to bude něco platné.
Pozoruhodné bylo prezidentovo vyjádření k Evropské unii: nejde o to, zpochybňovat naše členství v ní, nemáme jinou alternativu. Alternativy ovšem mají metody a formy evropské integrace. Cíl je jasný – Evropská unie by měla být prostorem skutečně demokratickým, v němž je politické rozhodování co nejblíže občanovi, v němž politik má povinnost se občanovi zodpovídat a občan právo politika kontrolovat. To je věcně shrnuto racionální jádro Klausovy kritiky evropské integrace.
Zaslouží si, aby ho jeho oponenti brali vážně, prezident ovšem v minulosti udělal všechno pro to, aby jim to maximálně ztížil. Ve snaze strhnout na sebe víc pozornosti než jeho předchůdce v úřadě se často nechoval jako nejvyšší představitel státu, ale jako nezávislý publicista.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Ti, kteří by se jeho výhradami měli vážně zabývat, dostali lacinou příležitost je odsoudit. Přitom jde o to, hledat nesnadnou cestu rozumné integrace ve světě, kde převažují procesy právě opačné, s nimiž je taky podstatně víc zkušeností. Je to běh na dosti dlouhou trať.
A poslední poznámka: týká se toho, jak Klaus používá pojmu „my“. Když mluví o tom, co bylo a je, je to jasné: my, co jsme to zažívali, my občané tohoto státu. K tomu má jistě jako nejvyšší ústavní činitel právo. Když ovšem říká: „Chceme přispět k tomu, aby Unie byla prostorem skutečně demokratickým“, „máme zájem na takovém a takovém uspořádání Unie“ apod., mluví v první řadě za politickou reprezentaci a měl by to s ní (což je poznámka pro příští měsíce) předem konzultovat.
A konečně, když říká „je nefér, když nám někdo podsouvá opačné (tj, protiunijní, bd) postoje“, je to čirý pluralis majestaticus.
Věřme, že prezidentův projev byl projevem dobré vůle. V tom případě bude muset příštích dnech, týdnech a měsících o její uskutečnění svést zápas, taky sám se sebou. V rozhovoru pro Hospodářské noviny řekl, že by vláda měla poprosit opozici o spolupráci.
Po nedělním střetnutí Topolánka a Paroubka v ČT by snad bylo věcné nahlédnout, že dobrá vůle musí být na obou stranách, a že není. Začátek usmiřování se tedy panu prezidentovi moc nepovedl. Nevadí, příště to třeba bude lepší.
