Že by nemohla uspět, jelikož v jejím čele stojí neekonom, jak tvrdí opozice? Ale kdepak, hlavní břemeno rozhodování a podmínka úspěchu je vždy na politicích. Ne že by taky byla ČSSD v pozici kritizovat. Její někdejší ministr financí Sobotka kdysi rovněž sestavil poradenský tým špičkových ekonomů – ten byl ovšem pamětihodný hlavně tím, jak na jeho rady ministr nedbal. A vývody Paroubkem prosazovaného současného stranického experta Jiřího Havla byly v tisku deklasovány členy bankovní rady ČNB.
Slabina Topolánkova řešení je v něčem jiném: v tom, že je to až druhé nejlepší řešení a že to všichni vědí.
Topolánek se totiž jal velmi veřejně hledat nového místopředsedu vlády pro ekonomiku, kterým by rozšířil svůj kabinet. Takovou posilu potřeboval jak z hlediska domácího – aby dodal nadstranickou věrohodnost těžkým ekonomickým rozhodnutím –, tak z hlediska mezinárodního: člověka kalibru vhodného k předsedání ministrům financí EU v kabinetu nemá.
Jenže žádný z oslovených nehodlal svou kariéru spojit s Topolánkovým kabinetem. Což je pro premiéra nepříjemné, zvlášť když se to odehrává veřejně. A za to si Topolánek může sám.