Neměl nakonec přece jen pravdu Karel Marx, když tvrdil, že rozvrat feudálních svazků, autorit a ctihodných zvyků tradice, které raný kapitalismus způsobil, povede k permanentní krizi? Nadvýroba, prohlubování sociálních rozdílů, nejistota smluvních tržních svazků, odcizení, růst zbídačelé dělnické třídy, to vše jednou pošle kapitalismus na smetiště dějin (Komunistický manifest, 1848).
Jak už to s vizionáři bývá, rozvrat staré společnosti popsal dobře, byl to ale kapitalismus, který nakonec pohřbil dělnickou třídu. A přece jen měl starý blouznivec v něčem pravdu, kapitalisté se totiž dodnes domnívají, že zboží se vyrábí, nikoli proto, aby sloužilo, ale aby se prodalo.
Trh není něco, co reálně existuje, trh se musí teprve vytvářet. Místo sportu, koníčků a kultury se lidé věnují konzumu. Zboží se stalo drogou a zdánlivě přesycený člověk konzumní společnosti bezmocně podléhá permanentnímu svodu demagogické reklamy.
Dokonce ani přesycenost jej nedokáže zastavit. Vytráví a začne znovu.
Trh kapitalistické podnikavosti na jedné straně osvobodil sta milióny lidí z bídy a hladu, na druhé straně zaplavuje svět odpadem, a obezita se stala téměř stejným ohrožením jako hladomor. Marxistické odcizení dobře vyjadřuje tenhle český vtip: „dře jak mezek v práci, která ho ani nebaví, aby kupoval, co ani nepotřebuje.“
Jak je možné, že je většina konzumentů vůči svodu bezuzdného konzumu tak beznadějně bezmocná?
S kapitalisty to také nevypadá o moc lépe. S kapitalisticko-protestantského étosu se vytratily všechny ctnosti a zůstala jen nesmyslná touha po nekonečném majetku. Zlaté milionové padáky si odhlasují bankéři, kteří připravili penzijní fondy o miliardy, a co horšího, zakuklenými záměrně riskantními fondy zamořili bankovnictví celého světa.
A místo milionářů už dávno máme miliardáře. Jednomu z nich se teď v Americe dokonce podařil světový rekord. Jak je možné, že klienty ve svém vlastním (letištním) investičním fondu připravil o padesát miliard dolarů a každoroční podvodný audit nikdo nezaregistroval? Kapitalismus přece může žít jen z kapitálu poctivosti jak dodnes hlásá nápis na londýnské burze: „Mé slovo platí.“
Vypadá to, že tahle krize teď bude dobou kazatelů. Opustili jsme kolektivní tradici, která o vznešeném významu života nepochybovala. Mamon a Konzum, tihle dva bůžci moderní idolatrie, povznesli obchodní činnost na něco, čím nikdy nebyla a být nesmí - na sám nejvyšší smysl lidského života.