Aby bylo každému jasné, kdo stojí za chystanou výměnou, novým ministrem se má stát mladý makroekonomický stratég ČSOB Tomáš Sedláček. Tak to aspoň navrhuje lidovecký šéf Jiří Čunek.
Na ČSOB se nelze zlobit. Dělá jen to, co jí lidovečtí politici dovolí. Kdyby však Čunek viděl aspoň kousek za špičku svého nosu, musel by si za Sedláčkem všimnout skutečné motivace banky, která hraje hlavně o 34 miliard korun.
Banka se totiž s ministerstvem financí soudí o pohledávky z portfolia IPB, kterou v roce 2000 převzala od státu. Pohledávky za 11 miliard korun se jí nepovedlo vyměnit se státem za hotovost, a tak část z těchto peněz začala ČSOB vymáhat u arbitrážního soudu v Paříži. Ministr Kalousek na to odpověděl protipohledávkou ve skutečné hodnotě IPB, jak ji už dříve vypočítala jiná arbitráž na 34 miliard. Jak spor dopadne, to zatím nikdo neví. Ale soudě z intenzity, s jakou ČSOB vstoupila do politické hry kolem vládních škatulat, banka své šance nevidí moc optimisticky. Už jen proto by měl Kalousek ve vládě zůstat.
Pokud padne, bude to pro Mirka Topolánka ještě větší prohra než eventuální likvidace reformního ministra zdravotnictví. Premiér by pak měl opravdu nad čím přemýšlet. Například nad tím, zda se mu vyplatilo vláčet svou vládu blátem jenom proto, aby v ní za cenu obrovského morálního hazardu udržel „cesťákového krále“ Jiřího Čunka, který teď chce na oplátku – asi jako výraz vděčnosti – odstřelit Kalouska.
Nebo o tom, zda není lepší změny ve vládě nejprve na pevno detailně dohodnout s koaličními partnery, než o nich tři měsíce obecně vyprávět do médií a pak narazit na tvrdý vnitrokoaliční odpor.
Kalousek je totiž jen test. Když se ho podaří odstranit, příští na řadě je premiér.
Kalousek je test
Když se to nedaří premiérovi, pustila se do výměny ministrů ČSOB. A má mnohem větší šanci na úspěch. Stačilo pár dobře mířených lobbistických tlaků a najednou je horkým kandidátem na odchod z kabinetu ministr financí Miroslav Kalousek.
