Po vzrušených jednáních v pražské ústředně KDU-ČSL to nějakou dobu vypadalo tak, že se upekl kompromis, který nikomu nepomůže a všem uškodí. Ve vládě zůstanou všichni lidovečtí ministři. Pokud by za těchto okolností chtěl Topolánek obměňovat vládu, mohl by tak činit jen v případě svých a zelených ministrů. To by bylo absurdní a nespravedlivé, a premiér proto nasadil zpátečku.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Tím ovšem rozlítil momentální vedení strany Zelených. Ti už byli připraveni vyměnit ministryni Stehlíkovou za politizujícího rockera a Havlova přítele Kocába a zároveň se chystali vnutit Topolánkovi do Národní hospodářské rady svého někdejšího prezidentského kandidáta Švejnara, který má rovněž k exprezidentovi blízko.
Když uvážíme, že za zelené je ve vládě i ministr Schwarzenberg a že nikdo z této trojice není členem té strany, začíná to se stranou zelených vypadat jako v církevní oblasti: existuje obecná, ideální církev, sdružující všechny, které Bůh obdařil darem víry, a pak jednotlivé nedokonalé pozemské realizace. Strana zelených přesahuje ze své pozemské nedokonalosti do ideální roviny Pravdy a Lásky, v níž zelená bledne na úkor nebeského jasu. Zároveň se nemohu zbavit podezření, že si zelení mnoho slibovali od odstranění údajné žáby na prameni jejich preferencí, ministra Julínka. Ta by byla lidoveckým vetem padla.
Leč události v KDU-ČSL ukázaly, že pozice Jiřího Čunka je otřesena. Útokem na Kalouska přecenil své síly. Kalousek se zdá být ve straně jakýmsi Teng Siao-pchingem a předseda si na něm vylámal zuby. Ztratil podporu v celostátní konferenci, která dokonce odhlasovala, že strana má zůstat do konce volebního období loajální k vládě. To je, jako kdyby se lasička zavázala, že se napříště bude živit výlučně salátem. A víkendové zasedání vrcholných orgánů strany proběhlo tak, že se Čunek nakonec raději sám rozhodl rezignovat na vládní funkce. Místopředsedkyní vlády se stane Vlasta Parkanová, která mírně řečeno nepatří do jeho fan-klubu. A co je hlavní, celý poslanecký klub se zavázal podporovat vládu i po těchto změnách.
To vše je těžko hodnotit jinak než jako Čunkovu drtivou porážku. Nedá se vyloučit, že lidovce přitom stejně jako zelené vedla i vidina, že se otevře cesta k odstranění nenáviděného Julínka.
Premiérovi se otvírá cesta k důkladné rekonstrukci vlády. První zásadní a pozitivní krok, odchod Jiřího Čunka, se už vlastně realizoval, i když poněkud opožděně. Jiné změny (případné rituální obětování ministra zdravotnictví) mohou mít ráz problematické úlitby populismu. Nicméně na Topolánka se už po druhé v těchto dnech usmálo štěstí. Štěstí ovšem bývá vrtkavé – viz peripetie se smlouvou o monitoringu dodávek plynu.
