Jsem ráda, že státní pomoc z kapes daňových poplatníků, byť v Belgii, hodnotí analytici kladně. V té záplavě kladných zpráv o tom, jak jsou zachraňovány úspory ubohých střadatelů mi nějak uniká informace (že by tam ani nebyla?) o tom, jak akcionáři odvolávají management, který vedl banku tak, že se vezla na vlně euforie z růstu a opomenula brzdu v podobě zdravého rozumu. Tento management si dále nechává své zlaté padáky a svá místa pod průhlednou záminkou, že nikdo lepší než oni není. Nyní dokonce může být v klidu i při příštích krizích, protože má jistotu, že stát ve strachu z voličů je nikdy padnout nenechá.