Pane Baldýnský, proč Vám vadí hovory s neznámými ? Takovéhle všeobecné hovory ? Měl byste zažít spolucestující v arabském vlaku: hovor začne ihned, zpravidla dotazem „ máš muže? Máš děti ? Kolik ? Proč jen jednoho syna ?“ Nebo ta mladá rodinka , celá v bílém, nastrojená, vymydlená a voňavá, sděluje radostně , že chlapeček v té bílé košili byla právě obřezán a chlapeček, zářící a pyšný, vyhrne košili a vyzve mě: “ koukej , madam !“ Nebo ty školní dítky na cestě ze školy; podle mé světlé pleti, oči a vlasů usoudily, že jsem Francouzka a celý vagon na mou počest mi sborově zazpíval Marseillaisu… Hovory s neznámými v dopravním spoji považuji za stejně přínosné , jako číst nové knihy; ano , některé jsou pitomé a je to ztráta času ( smím si přisednout a nevadí vám cigareta ?), ale většinou je to ohromná zábava , která mě dokonce přiměla ke dvouletému kursu arabštiny, abych si to mohla užít.