V sobotnim vydani z 29. prosince 2008
zhodnotil Jiri Machalicky cinnost generalniho
reditele Narodni galerie Milana Knizaka,
kterou pravem oznacil za zcela provincni a
neefektivni. K teto vystizne diagnoze je
treba dodat, ze ustredni ceska instituce je
povazovana za provincni nejen v Praze, ale i
v cizine. V mezinarodnim meritku zmizela
Narodni galerie z mapy evropskych
progresivnich ustavu. Zatimco muzea v
Berline, Londyne, Amsterodamu, Parizi ci ve
Vidni z pochopitelnych, take ekonomickych
duvodu, spolupracuji, vymenuji si vystavy a
zapujcky, poradaji mezinarodni symposia a
vydavaji dulezite publikace, presentuje se
Praha v tomto smeru jako naprosta provincie,
o ktere se vubec nemluvi. Ve sbirce 21.
stoleti, jak se Veletrzni palac v
Holesovicich hrde nazyva, nelze najit temer
nic z toho, co se v poslednich deseti letech
ve svete soucasneho umeni stalo, Na vzdory
teto tristni bilanci se Milan Knizak 16.
ledna 2009 v clanku Vladni entropie vysvihnul
na misto arbitra, ktery se zdvizenym
ukazovakem kara a tepe sveho kolegu Davida
Cerneho zu jeho hrich, ktereho se dopustil
vytvorenim plastiky pro Evropskou unii v
Bruselu. O vyznamu tohoto dila je mozno
polemizovat a take o tom, jakym zpusobem bylo
uskutecneno. Nazory v evropskem tisku se na
to ruzni. Knizak si vsak v clanku zrejme
vyrizuje ucty s kolegou, s nimz jej spojuje
antipatie a nepratelstvi, o kterem si
vypraveji vrabci na strechach. Nehlede k
tomu, ze kritisovat kolegy umelce na
verejnosti je neslusne a neeticke, mel by si
Milan Knizak uvedomit, kdo skutecne skodi
reputaci ceske kultury v zahranici a kdo ma
pravo znamkovat a denunciovat praci jinych.
Knizakova obzaloba, spojena s vyzvou k
potrestani Davida Cerneho, je smutnym obrazem
arogance autora, kteremu chybi jakakoliv
stopa sebekritiky a ktery se ocividne
neustale stylisuje do role rozhodujici
kulturni instance v zemi.
zhodnotil Jiri Machalicky cinnost generalniho
reditele Narodni galerie Milana Knizaka,
kterou pravem oznacil za zcela provincni a
neefektivni. K teto vystizne diagnoze je
treba dodat, ze ustredni ceska instituce je
povazovana za provincni nejen v Praze, ale i
v cizine. V mezinarodnim meritku zmizela
Narodni galerie z mapy evropskych
progresivnich ustavu. Zatimco muzea v
Berline, Londyne, Amsterodamu, Parizi ci ve
Vidni z pochopitelnych, take ekonomickych
duvodu, spolupracuji, vymenuji si vystavy a
zapujcky, poradaji mezinarodni symposia a
vydavaji dulezite publikace, presentuje se
Praha v tomto smeru jako naprosta provincie,
o ktere se vubec nemluvi. Ve sbirce 21.
stoleti, jak se Veletrzni palac v
Holesovicich hrde nazyva, nelze najit temer
nic z toho, co se v poslednich deseti letech
ve svete soucasneho umeni stalo, Na vzdory
teto tristni bilanci se Milan Knizak 16.
ledna 2009 v clanku Vladni entropie vysvihnul
na misto arbitra, ktery se zdvizenym
ukazovakem kara a tepe sveho kolegu Davida
Cerneho zu jeho hrich, ktereho se dopustil
vytvorenim plastiky pro Evropskou unii v
Bruselu. O vyznamu tohoto dila je mozno
polemizovat a take o tom, jakym zpusobem bylo
uskutecneno. Nazory v evropskem tisku se na
to ruzni. Knizak si vsak v clanku zrejme
vyrizuje ucty s kolegou, s nimz jej spojuje
antipatie a nepratelstvi, o kterem si
vypraveji vrabci na strechach. Nehlede k
tomu, ze kritisovat kolegy umelce na
verejnosti je neslusne a neeticke, mel by si
Milan Knizak uvedomit, kdo skutecne skodi
reputaci ceske kultury v zahranici a kdo ma
pravo znamkovat a denunciovat praci jinych.
Knizakova obzaloba, spojena s vyzvou k
potrestani Davida Cerneho, je smutnym obrazem
arogance autora, kteremu chybi jakakoliv
stopa sebekritiky a ktery se ocividne
neustale stylisuje do role rozhodujici
kulturni instance v zemi.