Hlavně britský případ má evropské souvislosti. Na začátku se odborářům v jedné rafinerii nelíbilo, že italská firma, která tam dostala zakázku, si na stavbu přivezla své vlastní dělníky. Dnes se rozhoduje o tom, jestli se těch několik solidárních stávek jako oheň nerozšíří po celé zemi. Britům televizní záběry okamžitě připomněly dávnou, zdánlivě navždy překonanou zkušenost z konce sedmdesátých let, kdy se v ustávkovaném království už ani neodvážely odpadky a nepohřbívali mrtví.
Dnes se ještě lidem nic tak strašného neděje, všeobecná nervozita ale začíná vytvářet tlak na obcházení evropských pravidel pro volný pohyb práce a kdoví čeho ještě. V Americe mezitím přišli za našeho jásotu k moci demokraté a část z nich mluví, jako kdyby chtěla obnovit obchodní války ze sedmdesátých let. Snad to někdo zarazí v zárodku. Protekcionismus je jako chřipka – když jednou vypukne, už se jenom šíří.