Jako mírný euroskeptik mohu jen pokrčit rameny nad nařízeními stylu "balené koblihy", ale výše uvedený článek mne
doslova nadzvedl ze židle.
Mám s modelem, který tak razantně prosazuje a vnucuje předseda PES, Poul Nyrup Rasmussen, svoji osobní zkušenost.
Syn se narodil v Dánsku a v jeho 6 měsících jsem čelila velmi silnému nátlaku dánské části rodiny, abych ho ihned dala
do jeslí. Na můj udivený dotaz mi bylo ze všech stran sděleno, že se já jako matka musím přece realizovat a dítě potřebuje
(v 6 měsících!) společnost ostatních dětí.
Podotýkám, že jsem se do té doby "realizovala" v zajímavém povolání více než přiměřeně, ale toužila jsem strávit první 3 roky
se svým dítětem.
Myslím si, že je právem každé matky, vybrat si model, který jí bude vyhovovat, ale nějaké kvóty povinných 33% dětí
v jeslích je opravdu totalitou nejhrubšího zrna.
Pana Nyrup Rasmussena bych ráda ujistila, že mne rozhodně u plotny nikdo nedržel, celý život jsem se vždy dokázala uživit
sama, ale ráda se také sama a svobodně rozhoduji.
Podobnými pokusy o direktivní určování toho, co je pro jakoukoliv skupinu obyvatel z hlediska unie vhodné, si EU získává spíše
další oponenty než příznivce.
P.S.Kouzlem nechtěného vyšel v tomtéž čísle LN sloupek dětského psychologa dr.Mertina na téma vazby mezi matkou a dítětem.
S dánskými dětmi, velmi brzy separovanými od matek, pobývajícími v jeslích nebo soukromé denní péči od rána do večera, které
následkem toho mají velmi oslabený vztah k rodičům (což platí i naopak), se setkávám ve své práci velmi často. Jejich chování a
postoje jsou často pro okolí na samé hranici snesitelnosti.
doslova nadzvedl ze židle.
Mám s modelem, který tak razantně prosazuje a vnucuje předseda PES, Poul Nyrup Rasmussen, svoji osobní zkušenost.
Syn se narodil v Dánsku a v jeho 6 měsících jsem čelila velmi silnému nátlaku dánské části rodiny, abych ho ihned dala
do jeslí. Na můj udivený dotaz mi bylo ze všech stran sděleno, že se já jako matka musím přece realizovat a dítě potřebuje
(v 6 měsících!) společnost ostatních dětí.
Podotýkám, že jsem se do té doby "realizovala" v zajímavém povolání více než přiměřeně, ale toužila jsem strávit první 3 roky
se svým dítětem.
Myslím si, že je právem každé matky, vybrat si model, který jí bude vyhovovat, ale nějaké kvóty povinných 33% dětí
v jeslích je opravdu totalitou nejhrubšího zrna.
Pana Nyrup Rasmussena bych ráda ujistila, že mne rozhodně u plotny nikdo nedržel, celý život jsem se vždy dokázala uživit
sama, ale ráda se také sama a svobodně rozhoduji.
Podobnými pokusy o direktivní určování toho, co je pro jakoukoliv skupinu obyvatel z hlediska unie vhodné, si EU získává spíše
další oponenty než příznivce.
P.S.Kouzlem nechtěného vyšel v tomtéž čísle LN sloupek dětského psychologa dr.Mertina na téma vazby mezi matkou a dítětem.
S dánskými dětmi, velmi brzy separovanými od matek, pobývajícími v jeslích nebo soukromé denní péči od rána do večera, které
následkem toho mají velmi oslabený vztah k rodičům (což platí i naopak), se setkávám ve své práci velmi často. Jejich chování a
postoje jsou často pro okolí na samé hranici snesitelnosti.