Pan generální ředitel televize Nova Petr Dvořák vysvětlil v článku národu, že komerční televize nemá za cíl ani vychovávat, ani zlepšovat či zhoršovat kulturu. Inu, není podstatné jaké cíle určí své televizi pan ředitel, nebo co říká. Podstatné je co se děje.
Velký slovník cizích slov ve vysvětlení přídavného jména komerční mluví o „zaměření především k obchodní stránce (tj. vlastně k módní líbivosti) na úkor stránky umělecké“. A to v očích soudných lidí za oněch 15 let Nova důsledně dělala. Kazila vkus, učila vulgárně nejen mluvit, ale i jednat. Povzbuzovala nízké člověčí pudy.
Ano, dávala lidem hromadu emocí, to říká pan ředitel správně. Neříká jakých. Ukázala lidem jak se prosadit. Ano, ukázala. V čem? Že k tomu jak získat bohatství není třeba ani něco umět, znát, dokázat.
„Nova naučila diváky tomu, že se nebojí zeptat,“ říká ještě pan ředitel. Vida. Lidi se kupříkladu ptali pana doktora Železného. To byla jistě odvaha. A pan ředitel to náležitě ocenil. V článku je i sebekritika. že se dá mluvit i o řadě negativních stránek. Ale to je podle pana Dvořáka spíš taková intelektuálština.
Inu, dostalo se nám v článku o Nově zasvěcených komentářů. Jaká stanice, takový ředitel. Nebo naopak?