Stínový ministr financí Sobotka sice uměřenost vládních návrhů obratem zkritizoval, ta uměřenost ale má nepopiratelné výhody: většinu nápadů vláda může provést vyhláškami, odpadá tedy zdlouhavá cesta parlamentem.
Námitka, že opatření proti hospodářské recesi začínají působit až dávno po jejím odeznění, se proto na včerejší Topolánkův balík nevztahuje.
Menší klientelisté, než jsme čekali
Pokud by se ovšem sociálnědemokratická opozice rozhodla strhat vládní balíček výtkou, že vláda bezprostředně dělá víc pro podnikatele než pro chudé vrstvy, bude mít svým způsobem pravdu. Společným jmenovatelem většiny návrhů skutečně jsou různé úlevy podnikatelskému stavu: sleva na sociálním pojištění, které za svého zaměstnance platí zaměstnavatel, rychlejší daňové odpisy, nižší poplatky na železnici - všechny tyhle peníze se stát podnikatelům chystal vzít, a nakonec nevezme. Dokonce sám nějaké přihodí - například zaměstnancům, pro které zrovna není práce a oni se místo sezení doma uvolí chodit na státní školení, chce vyrovnávat část výpadku ze mzdy a od firem převzít jejich sociální a zdravotní pojištění.
Úkolem doby je spíš udržet lidi v práci, aby nerostly výdaje na nezaměstnané a státní rozpočet se nedostával do dluhové spirály, z níž se sotva začal trochu vymaňovat.
Tím, že vláda zvolila jenom klientelismus střižený na podnikatelský sektor en bloc, vznikl vzácný okamžik, kdy se nadbíhání vlastní voličské základně šťastně protíná se zájmy celku.
Klientelismus v jeho nejubožejší podobě si ale až na drobné výjimky (podnikatelé si budou moci kupovat bez DPH i luxusní auta) bohudík odpustila.
Přitom živnostníci a malí podnikatelé patří k nejdůležitějším voličským vrstvám ODS a ještě včera ráno se zdálo, že jim ministr hospodářství Říman vyboxuje zpětné daňové prázdniny za rok 2007. Nakonec Říman ztroskotal na ministru financí Kalouskovi. Živnostníci a malí podnikatelé se dočkali skromnější úlevy: nemusejí letos platit zálohu na daň z příjmu, což znamená, že budou mít v ekonomicky přidušených časech k dispozici větší hotovost a zaplatí až definitivní výši daně příští rok. To je chytrá věc, v porovnání s daňovými prázdninami ale jako by ostrouhali.
Přesto by si živnostníci na nespravedlnost neměli stěžovat. Dlouhá léta platili malinké pojištění a dodnes jim kromě různých drobných úlev zůstalo privilegium danit zhruba jenom polovinu přiznaných příjmů. Dávat jim k tomu ještě daňové prázdniny by byla krutá nespravedlnost vůči neživnostníkům. Lidovci Kalouskovi patří dík za snahu nedopustit, aby partnerská ODS zdegenerovala na pouhou stavovskou partaj. Živnostníkům se dá pomáhat i jinak, od rušení parkovacích zón v pražských čtvrtích po slibované daňové přiznání na jednom listě A4. Copyright na něj si Vlastimil Tlustý do politického záhrobí jistě neodnesl.
Ještě nejste na dlažbě?
Nezájem Klientelu ČSSD naopak tvoří především chudší vrstvy, tedy lidé obecně zranitelnější, kteří mají blíž k existenčním obavám. Proto strana o víkendu na sjezdu v pražském Veletržním paláci vyhlásila, že tématem evropských voleb učiní hospodářskou krizi, a proto předseda Paroubek tak vehementně strašil reprízou krize z třicátých let.
Paroubek za to úplně nemůže, sousloví hospodářská krize se vžilo obecně, věcně vzato by se ale o krizi mělo mluvit, teprve kdyby nastal hospodářský výpadek řádově hlubší, než jaký ekonomové předpovídají. České národní hospodářství nejspíš čeká jenom recese -no dobře, ale v dějepise nás neučili o žádných recesích, zato o Velké hospodářské krizi a žebračenkách pro chudé ano. Paroubek potřebuje chudší lidi nejdřív vystrašit, aby ho potom šli volit.
Je lidsky obtížné „upírat“ peníze lidem, kteří jich už tak mají málo. Jenže Paroubkovi oblíbení důchodci jsou skoro jedinou skupinou, která si v recesi polepší. Ceny spadnou, a jim přitom na důchody nikdo nesáhne. A víc peněz pro nezaměstnané? Ty přece stačí převést z vysokých sociálních odvodů, na něž sociální demokracie nechce nechat sáhnout. Takže ohrožení zaměstnanci zajímají Lidový dům až od chvíle, kdy se ocitnou na dlažbě.
Včera bylo vidět, že máme zodpovědnější vládu než opozici. Buďme rádi i za to málo.
Námitka, že opatření proti hospodářské recesi začínají působit až dávno po jejím odeznění, se proto na včerejší Topolánkův balík nevztahuje.
Menší klientelisté, než jsme čekali
Pokud by se ovšem sociálnědemokratická opozice rozhodla strhat vládní balíček výtkou, že vláda bezprostředně dělá víc pro podnikatele než pro chudé vrstvy, bude mít svým způsobem pravdu. Společným jmenovatelem většiny návrhů skutečně jsou různé úlevy podnikatelskému stavu: sleva na sociálním pojištění, které za svého zaměstnance platí zaměstnavatel, rychlejší daňové odpisy, nižší poplatky na železnici - všechny tyhle peníze se stát podnikatelům chystal vzít, a nakonec nevezme. Dokonce sám nějaké přihodí - například zaměstnancům, pro které zrovna není práce a oni se místo sezení doma uvolí chodit na státní školení, chce vyrovnávat část výpadku ze mzdy a od firem převzít jejich sociální a zdravotní pojištění.
Úkolem doby je spíš udržet lidi v práci, aby nerostly výdaje na nezaměstnané a státní rozpočet se nedostával do dluhové spirály, z níž se sotva začal trochu vymaňovat.
Tím, že vláda zvolila jenom klientelismus střižený na podnikatelský sektor en bloc, vznikl vzácný okamžik, kdy se nadbíhání vlastní voličské základně šťastně protíná se zájmy celku.
Klientelismus v jeho nejubožejší podobě si ale až na drobné výjimky (podnikatelé si budou moci kupovat bez DPH i luxusní auta) bohudík odpustila.
Přitom živnostníci a malí podnikatelé patří k nejdůležitějším voličským vrstvám ODS a ještě včera ráno se zdálo, že jim ministr hospodářství Říman vyboxuje zpětné daňové prázdniny za rok 2007. Nakonec Říman ztroskotal na ministru financí Kalouskovi. Živnostníci a malí podnikatelé se dočkali skromnější úlevy: nemusejí letos platit zálohu na daň z příjmu, což znamená, že budou mít v ekonomicky přidušených časech k dispozici větší hotovost a zaplatí až definitivní výši daně příští rok. To je chytrá věc, v porovnání s daňovými prázdninami ale jako by ostrouhali.
Přesto by si živnostníci na nespravedlnost neměli stěžovat. Dlouhá léta platili malinké pojištění a dodnes jim kromě různých drobných úlev zůstalo privilegium danit zhruba jenom polovinu přiznaných příjmů. Dávat jim k tomu ještě daňové prázdniny by byla krutá nespravedlnost vůči neživnostníkům. Lidovci Kalouskovi patří dík za snahu nedopustit, aby partnerská ODS zdegenerovala na pouhou stavovskou partaj. Živnostníkům se dá pomáhat i jinak, od rušení parkovacích zón v pražských čtvrtích po slibované daňové přiznání na jednom listě A4. Copyright na něj si Vlastimil Tlustý do politického záhrobí jistě neodnesl.
Ještě nejste na dlažbě?
Nezájem Klientelu ČSSD naopak tvoří především chudší vrstvy, tedy lidé obecně zranitelnější, kteří mají blíž k existenčním obavám. Proto strana o víkendu na sjezdu v pražském Veletržním paláci vyhlásila, že tématem evropských voleb učiní hospodářskou krizi, a proto předseda Paroubek tak vehementně strašil reprízou krize z třicátých let.
Paroubek za to úplně nemůže, sousloví hospodářská krize se vžilo obecně, věcně vzato by se ale o krizi mělo mluvit, teprve kdyby nastal hospodářský výpadek řádově hlubší, než jaký ekonomové předpovídají. České národní hospodářství nejspíš čeká jenom recese -no dobře, ale v dějepise nás neučili o žádných recesích, zato o Velké hospodářské krizi a žebračenkách pro chudé ano. Paroubek potřebuje chudší lidi nejdřív vystrašit, aby ho potom šli volit.
Je lidsky obtížné „upírat“ peníze lidem, kteří jich už tak mají málo. Jenže Paroubkovi oblíbení důchodci jsou skoro jedinou skupinou, která si v recesi polepší. Ceny spadnou, a jim přitom na důchody nikdo nesáhne. A víc peněz pro nezaměstnané? Ty přece stačí převést z vysokých sociálních odvodů, na něž sociální demokracie nechce nechat sáhnout. Takže ohrožení zaměstnanci zajímají Lidový dům až od chvíle, kdy se ocitnou na dlažbě.
Včera bylo vidět, že máme zodpovědnější vládu než opozici. Buďme rádi i za to málo.