Měl jsem pravdu. Prostor pro zařízení je 85cm a ten gigant měřil 90cm.
"Když už jste se rozhodli přinést mi největší troubu, kterou jste v Pekingu našli, proč jste si to proboha nepřišli napřed změřit?" rozčiluju se.
"No problem, no problem, mister," uklidňuje mě žena, zřejmě šéfka troubního komanda. Chvíli se dohaduje se svými podřízenými. "Můžeme uřezat kus kredence nebo vybourat kousek zdi, ale za to si budete muset zaplatit," s jistotou navrhuje. Pro jistotu se ptám své asistentky, zda tu větu opravdu přeložila správně. "Jen přes moji mrtvolu, chci jinou troubu," rozhodně odmítám.
Nebylo to tak jednoduché. Nechtěli s výměnou souhlasit. Po deseti minutách konečně volám managemant bytového komplexu a oznamuji, že bez jiné trouby nezaplatím nájem. Vyhrůžka zabrala. "Zapsali jste si tu šířku?" ptám se když všechny i s troubou vyprovázím ze dveří. "Díky, že jste přišli. Na brzkou shledanou!" Jo, jo naše zlaté socialistické paneláčky. Já to tušil, že to s tím velikonočním krocanem nebude až tak jednoduché.
