Exekuční vymáhání peněz je přesně upraveno zákonem (občanským soudním řádem a exekučním řádem). Způsob vymáhání určuje exekutor (nikoli věřitel) tím, že vydá exekuční příkaz, v němž zvolený způsob určí a příkaz dotčeným osobám doručí. K tomu ovšem musí být v každém jednotlivém případě pověřen soudem, v tom smyslu má okresní soud nad exekucemi kontrolu.
Vymáhat lze např. srážkami (ze mzdy, ale také z nemocenské, z důchodu, i z podpory v nezaměstnanosti). Výše srážek je omezená. Dlužník je chráněn a nemůže mu být sraženo vše na co má nárok. Srážky provádí plátce (mzdy, důchodu atd.), jemu je proto exekuční příkaz doručován a sražené částky se do rukou dlužníka vůbec nedostanou, plátce je vyplácí přímo věřiteli (nebo exekutorovi, aby je předal). Podobně mohou být postiženy i jiné nároky dlužníka (jde o tzv. přikázání pohledávky). Zde je výslovně vyloučeno, aby byly postiženy dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi, z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a dávky sociální podpory vyplácené podle zákona o státní sociální podpoře jednorázově (tak stanoví doslovně § 317 občanského soudního řádu).
Jakmile jsou však sociální dávky dlužníku vyplaceny, lze přistoupit ke způsobu, který se nazývá prodej movitých věcí. Sem řadí zákon i peníze nalezené u dlužníka nebo v jeho bytě. Tyto peníze jsou zabavitelné. Exekuci nepodléhá jen částka 1000 Kč v hotových penězích. V tomto případě se exekuční příkaz doručuje dlužníkovi až při provádění výkonu (už před tím však musel dostat usnesení soudu o nařízení exekuce – bez upřesnění způsobu - nemůže být tedy zcela překvapen). Jsou-li u dlužníka při exekuci nalezeny hotové peníze, může je exekutor až do výše vymáhané pohledávky zabavit ( s výjimkou zmíněných tisíce korun). Peníze jsou všeobecný ekvivalent, nevyjadřují nic jiného. Právní důvod jejich nabytí se nemůže přitom zkoumat a zohledňovat, stejně jako se nemůže zkoumat potřebnost dlužníka nad rámec jeho zákonné ochrany. Tolik (ve veliké stručnosti) exekuční právo.
Exekuce zajisté nepatří ke společensky oblíbeným jevům. Jsou však, bohužel, nutné, jestliže dlužníci neplní své povinnosti. Rozhořčení nad exekucí, jíž jsme prostřednictvím médií svědky, je rozhořčením nad tím, že se věřitel rozhodl vymoci legální cestou své pohledávky a nad tím, že exekutor přitom využívá legálních možností, které má. Postupy jsou dány zákonem a pokud by měly být zmírněny, pak jedině změnou zákona. Jak to ale udělat, aby se věřitelům dostalo to, co jim náleží a dlužníky to přitom nebolelo, to nevím.