Přiznám se, že nedávné výroky prezidenta České lékařské komory Milana Kubka o feminizaci českého zdravotnictví mě pořádně zvedly ze židle. Pan Kubek totiž označil vysoký podíl žen za jednu z příčin krize našeho zdravotního systému. Prý mají přirozeně horší výkonnost s ohledem na své rodinné povinnosti.
Jistě bychom našli spoustu dalších odvětví i konkrétních povolání, kde převažuje ženské pohlaví a nesvádíme na tuto skutečnost špatný stav toho či onoho odvětví. S touto rétorikou dovedenou ad absurdum bychom mohli začít říkat, že za finanční krizi může vzrůstající podíl žen v sektoru finančních služeb. Nebo že za neblahý stav české politiky může rostoucí počet politicky angažovaných žen.
Ale vážně. Jako bývalý ředitel nemocnice vím, že je určitě složitější skloubit u žen pracovní a rodinný život. Záleží však především na přístupu manažerů a jejich organizačních schopnostech a není tak v žádném případě možné špatný stav zdravotnictví svádět na to, že v něm pracují ženy. Ze své vlastní zkušeností mohu potvrdit, že situaci zvládnout lze, aniž by se nemocnice začala hroutit. Naopak, bez obětavé práce lékařek a sester, které mnohdy pracují za velmi nízkou mzdu, by se české zdravotnictví položilo.
Domnívám se, že současné návrhy vlády v oblasti prorodinné politiky jdou dobrým směrem a snaží se řešit výše zmíněný problém. Podpora částečných úvazků, firemních školek a přivýdělku za hlídání dětí pomohou zlepšit postavení žen. Věřím, že Česká lékařské komora napne úsilí podobným směrem místo zbytečně kontroverzních výroků.