Už jednou jsem se v tomto listě vyjádřil touto krátkou větou. A zároveň jsem vysvětlil těm,jejichž mateřštinou je jazyk, který je krásný a písemně se vyjadřuje právě bukvičkami, tedy azbukou, že proti němu nemám vůbec nic. Úplně naopak.
Jen nemám rád,když těmi bukvičkami vyslovovanými povely a rozkazy, se na našeho ministra zahraničí obrací – co obrací ? – útočí ! ruský ministr zahraničí Lavrov.
Není toho trochu dost ?
Víte, bohužel není. V této zemi a její politické elitě není mnoho těch, kteří si uvědomují , co je to ruský útlak. Zajímavé, pořád se hovoří o zvěrstvech nacismu, o poněmčování, o sudetských Němcích, lačnících vzít nám naše pohraničí. Ale málo, málo se mluví o zvěrstvech komunismu, porušťování a posovětšťování. Hajlování vadí, jak by ne. Ale rudá hvězda na ruských vojenských letadlech nevadí. Jsem trochu letecký modelář a tak vím,že na modelu německých letadel z druhé světové války – kdybych chtěl- nemohu nalepit svastiku, neboť jednoduše v kitové krabici není.
A tak se Vás ptám, čtenáři Lidových novin : máme nadále přihlížet tomu, jak se Česká republika a česká politika potácí v nejistotě a nevěrohodnosti ? Chceme skutečně být součástí západní demokratické Evropy, nebo si budeme dupat, abychom dál mohli mít své špekáčky a rum ?
Je pravda, že rétorika francouzského prezidenta Sarkozyho mnohdy není šťastná. Chce dát najevo, že Francie je něco víc, než dejme tomu Lotyšsko nebo Česko. Jenže případné francouzské poručníkování je mi mnohem přijatelnější než ruské, o tom už víme, n´est-ce pas ?
Ale pokud se budeme dál ofrňovat nad Lisabonskou smlouvou, dorazíme neomylně a nezbytně do bobošíkovské ruské náruče. A proto dejme víc pravomocí, víc sympatií a podpory svému ministru zahraničí.
God bless Karel Schwarzenberg a Bůh žehnej Americe. Bez ní by Evropská unie nebyla.
Jen nemám rád,když těmi bukvičkami vyslovovanými povely a rozkazy, se na našeho ministra zahraničí obrací – co obrací ? – útočí ! ruský ministr zahraničí Lavrov.
Není toho trochu dost ?
Víte, bohužel není. V této zemi a její politické elitě není mnoho těch, kteří si uvědomují , co je to ruský útlak. Zajímavé, pořád se hovoří o zvěrstvech nacismu, o poněmčování, o sudetských Němcích, lačnících vzít nám naše pohraničí. Ale málo, málo se mluví o zvěrstvech komunismu, porušťování a posovětšťování. Hajlování vadí, jak by ne. Ale rudá hvězda na ruských vojenských letadlech nevadí. Jsem trochu letecký modelář a tak vím,že na modelu německých letadel z druhé světové války – kdybych chtěl- nemohu nalepit svastiku, neboť jednoduše v kitové krabici není.
A tak se Vás ptám, čtenáři Lidových novin : máme nadále přihlížet tomu, jak se Česká republika a česká politika potácí v nejistotě a nevěrohodnosti ? Chceme skutečně být součástí západní demokratické Evropy, nebo si budeme dupat, abychom dál mohli mít své špekáčky a rum ?
Je pravda, že rétorika francouzského prezidenta Sarkozyho mnohdy není šťastná. Chce dát najevo, že Francie je něco víc, než dejme tomu Lotyšsko nebo Česko. Jenže případné francouzské poručníkování je mi mnohem přijatelnější než ruské, o tom už víme, n´est-ce pas ?
Ale pokud se budeme dál ofrňovat nad Lisabonskou smlouvou, dorazíme neomylně a nezbytně do bobošíkovské ruské náruče. A proto dejme víc pravomocí, víc sympatií a podpory svému ministru zahraničí.
God bless Karel Schwarzenberg a Bůh žehnej Americe. Bez ní by Evropská unie nebyla.