Feministická socioložka Jiřina Šiklová mne nařkla z narcistního opovržení "růžencovými" babičkami. Snad je to jen z pouhé nepozornosti, způsobené špatně kontrolovaným hněvem při čtení (?) mé kritické statě o roli Tomáše Halíka v českém katolickém prostředí. Kdo četl pozorně, musel pochopit, že se ke "zbožným růžencovým babičkám" naopak hrdě hlásím! Jsou to právě tyto duše, jež udržují zbytky vroucího náboženského života v nejedné farnosti, zdecimované poryvy moderního světa. Nechci "halíkovcům" křivdit, ale já si nepamatuji, že by se u Nejsvětějšího Salvátora modlitba svatého růžence doporučovala. Liberální kruhy v Církvi se vůbec k růženci staví odměřeně, jako i k jiným tradičním formám zbožnosti a mariánské úcty. Růženec se s celou mojí rodinou modlím každý den a těší mne, že jeden ze zítřejších desítků budeme moci obětovat i za Jiřinu Šiklovou.