Dovoluji si v našich končinách ten neobvykle osvobozující luxus, že souhlasím jak s Halíkovou charakteristikou zaťaté mentality katolických tradicionalistů, tak i se Semínovou charakteristikou Halíkova rozbředlého pojetí křesťanské víry. Oba pánové, kteří se berou tak urputně vážně, by totiž potřebovali jako sůl ty „růžencové babičky“. Pan Semín by zjistil, že venkovští velebníčkové jim vysluhují „čelem k lidu“ obřad, který on za mši sv. neuznává, přestože byla ustanovena legitimní autoritou církve v Misálu Pavla VI. No, a náš mediálně obletovaný Tomáš Halík by tam přestal označovat zbytek kléru za nedovzdělané „pohřebáky“, jak on s gustem říkává. Zbavil by se tam rovněž své nemírné ambice, kterou nejlépe vyjadřuje roztomilý bonmot „Tomáš Halík Masaryk“. Ulevil by si tím a třeba by zjistil, že Václav Klaus je i s tou svojí kontroverzností docela príma chlapík na svém místě.