Z rozhodnutí vrchního soudu laik vyčte, že soudce Cepl mladší má ve svém odůvodnění rozsudku překlepy, považoval chybně kauzu katarský princ za veřejně dostatečně známou a dovolil si rozhodovat podle svého vlastního rozumu, což je špatně. Vrchní soud požaduje, aby pokorně „vycházel z rozhodnutí příslušného orgánu“. Obětí justiční šikany se nutně stal též soudce Cepl, neboť případ již nesmí soudit. Že by bonus navíc pro Veseckou a spol.?
Odůvodnění vrchního soudu působí mocně na veřejnost a ta si od nynějška může myslet, že pokud nějaký soudce – pitomec (nepitomci mezi soudci prominou) rozhodne, že voda teče do kopce, je nutné napříště „vycházet z rozhodnutí“.Z této perspektivy se Česká republika spíš než jako právní stát jeví jako stát skupinky právníků, „co spolu mluví“.
Mafie ve státě právníků
Podivný způsob, jakým vrchní soud rozhodoval a pak svůj verdikt v případu justiční mafie „prezentoval“, je odstrašující. Nezávislému pozorovateli, pokud v takové kauze může být občan tohoto státu za takového považován, se nutně rozsudek jeví jako potvrzení mafiánských praktik v justici.
