Ne, oni nemůžou

Jenže – může být veterán ministerských kanceláří někým vnímán jako nová tvář? Může někoho povzbudit a dodat mu víru ve znovuobnovení sil strany? Velmi těžko, zvlášť když „obroditel“ tvrdí, že všechno je v pořádku, strana není v krizi, jen v útlumu, a stačí říci „bratře, sestro, je to dobré, jdeme dopředu“. Svobodovi asi uniklo, že drtivá většina Obamova kouzla spočívá v jeho neokoukanosti.

Kandidát Svoboda má v rukávu i jiné plány, chce změnit strukturu strany podle vzoru Al Kajdy. Jak řekl v srpnu časopisu Týden, „zůstáváme ve strukturách a myšlení, které odpovídají 19. století“, zatímco Al Kajda podle něj hýbe dějinami a získává sympatizanty. Konkrétnější však zatím kandidát nebyl, v srpnu jen naznačil směr lidoveckého alkajdismu: „Barack Obama by v KDU-ČSL neuspěl, protože není křesťan.(Obama je křesťan, je členem protestantské církve United Church of Christ – pozn. red.) To je limit správný i do budoucna, předseda křesťanské strany má být člověk, který žije autentickým křesťanským životem.“

S programovými prioritami a integritou si však pan Svoboda hlavu neláme. Možná žijeme v myšlení 19. století, ale protiklad mezi prohlášením, že soukromé vlastnictví je nedotknutelné, a odporem k vypovězení nájemníka z vlastní nemovitosti bez udání důvodu je pro nás nepřehlédnutelný. Buď je vlastnictví nemovitosti jistou méněcennou formou držby, nebo nám lidovci lžou.

Cyril Svoboda je zkušený a mediálně obratný politik, má smysl pro zkratku i pro symboly, ale lidoveckým Obamou se stane stěží. Kdyby mu to nakrásně uvěřilo členstvo, voliči to nezbaští. Svoboda může nanejvýš slibovat udržovací předsednictví, než nalezne opravdového zachránce. Ale „Yes, we can“ nemůže vydávat za svou vizi. Spíš výrok právě opačný.