Malé doplnění k začátkům úspěšného překážkáře Petra Svobody: Petr se v Budišově, kde chodil do školy, věnoval pouze fotbalu. K atletice ho přivedl až třebíčský trenér Pavel Svoboda, který ho patnácti letech objevil při Poháru rozhlasu. Teprve s ním Petr poprvé závodil v pražské Stromovce a teprve pod jeho vedením běhal vzpomínané rovinky na školní chodbě ZŠ Benešova, kde jeho první trenér dodnes učí. A byly to kvalitní rovinky, když Petra přivedly až na MS sedmnáctiletých v Debrecenu a devatenáctiletých v Kingstonu. Teprve potom předal Pavel Svoboda svého svěřence do péče pražského jmenovce Luďka Svobody, jenž práci svého předchůdce dodnes uznává.
Je mi líto, že se zapomíná na trenéry objevitele, v tomto případě na člověka, který již dříve našel pro naši atletiku např. dálkaře Orlíka či maratonce Davida. A jen on sám a několik málo zasvěcených bude rozumět vzkazu, který dostal po Petrově medailovém úspěchu: „Nebýt toho, že jsi – v dobrém slova smyslu – takový vůl, tak tam ten Svoboďák dneska nestál.“
Je mi líto, že se zapomíná na trenéry objevitele, v tomto případě na člověka, který již dříve našel pro naši atletiku např. dálkaře Orlíka či maratonce Davida. A jen on sám a několik málo zasvěcených bude rozumět vzkazu, který dostal po Petrově medailovém úspěchu: „Nebýt toho, že jsi – v dobrém slova smyslu – takový vůl, tak tam ten Svoboďák dneska nestál.“