V úterní večerní parlamentní debatě o šrotovném, která jak byla vášnivá, tak byla pitomá, se kdekdo z představitelů opozice oháněl zájmy občanů. Nikdo se pochopitelně nezajímal o občany, kteří auto nemají a šrotovné jim je ukradené, respektive na ně chtě nechtě přispějí a - když to dobře dopadne - v České republice sídlící automobilky na něm vydělají. Chce-li Česká strana sociálně demokratická vyhovět lobby výrobců automobilů, je to legitimní politický cíl, neměla by se však při tom tvářit, jako by šrotovné bylo spásou pro celou zemi.
Z parlamentního projevu Jiřího Paroubka vyplynulo, že auto podle něj nemá jen opravdový chudák nebo podivín. Pak ještě existují podezřelí pošuci, kteří si opatří staré auto a o víkendech je opravují. Ponechme stranou, co asi považuje lídr opozice za normální, když se podivuje nad tím, že se lidé ve volném čase věnují koníčkům: „Že se někdo rád v tom automobilu hrabe, když je starý, protože to má jako koníčka, protože nemá co v sobotu a neděli dělat. Možná, že jsou takoví lidé...“
Co to znamená nemít o víkendu co dělat? Neprozradil o sobě opozičník může být libovolná. Leckdo pak odmítá auto z čistě ekonomických důvodů - nevyplatí se. Zvláště žijete-li a pracujete v Praze či velkých městech, auto nepotřebujete. Všude se dostanete hromadnou dopravou - je to levnější, často rychlejší a nemusíte se stresovat parkováním.
Na venkově či v malých městech může být auto nutností, stejně jako pro některé nemocné či handicapované, jenže o ty ČSSD nejde. To by třeba chtěla víc peněz pro kraje na dopravní obslužnost - tím by mohly vzrůst šance lidí z vesnic na dojíždění za prací. Znám totiž případy, kdy dotyčný kvůli tomu, že musel jezdit z vesnice za prací do města autem a nevydělal mnoho, podstatnou část výplaty utratil za benzin. Po čase raději zůstal doma na podpoře, tolik na tom neprodělal. Pomůže takovým lidem šrotovné? Ani náhodou.
Jak tuhle potíž, když ze vsi odjíždějí denně tři spoje, ráno, odpoledne a večer, řeší sociální demokracie - poradí lidem, aby si koupili auta a přispěje jim na ně z jejich vlastních daní. A co třeba staří, kteří nejsou nemohoucí, ale auto již, třeba vinou slábnoucího zraku, řídit nemohou? Co jim sociální demokracie poradí? Aby si za třináctý důchod koupili pohlednice, aby viděli, kam novými vozy odjeli ti, kteří na ně mají?
Hromadná doprava je demokratická a sociální
Zavedení šrotovného pomůže v zásadě jen a pouze automobilkám. Není to opatření ani systémové, ani pro většinu občanů. Jistě, přátelé a známí Jiřího Paroubka, kteří měli mercedesy už v sedmdesátých letech, využijí šrotovného s radostí a bezezbytku (pokud jim nějaký starší kousek zbyl), koupí nové modely, protože pro ně, stejně jako pro opozičního lídra, je auto otázkou statusu a berlička nejistého ega.
Nakonec a především - nejezdit autem není jen dobré pro životní prostředí či vlastní peněženku, je to též demokratické a sociální. Potkáváte obyčejné lidi, které, pane Paroubku, vy vidíte jen z okna své audiny, případně z předvolební tribuny. Víte, o čem si lidé povídají, co je trápí, čím se baví.
Kdybyste měl odvahu vystoupit ze své limuzíny, poznal byste, jak páchnou ti opravdu sociálně potřební, jak ve veřejné dopravě přibývá kočárků a starých lidí a hlavně, že cestovat „sockou“ nebolí. Není to ani újma, ani trest, leda pro nějakého maloměšťáckého snoba.
Z parlamentního projevu Jiřího Paroubka vyplynulo, že auto podle něj nemá jen opravdový chudák nebo podivín. Pak ještě existují podezřelí pošuci, kteří si opatří staré auto a o víkendech je opravují. Ponechme stranou, co asi považuje lídr opozice za normální, když se podivuje nad tím, že se lidé ve volném čase věnují koníčkům: „Že se někdo rád v tom automobilu hrabe, když je starý, protože to má jako koníčka, protože nemá co v sobotu a neděli dělat. Možná, že jsou takoví lidé...“
Co to znamená nemít o víkendu co dělat? Neprozradil o sobě opozičník může být libovolná. Leckdo pak odmítá auto z čistě ekonomických důvodů - nevyplatí se. Zvláště žijete-li a pracujete v Praze či velkých městech, auto nepotřebujete. Všude se dostanete hromadnou dopravou - je to levnější, často rychlejší a nemusíte se stresovat parkováním.
Na venkově či v malých městech může být auto nutností, stejně jako pro některé nemocné či handicapované, jenže o ty ČSSD nejde. To by třeba chtěla víc peněz pro kraje na dopravní obslužnost - tím by mohly vzrůst šance lidí z vesnic na dojíždění za prací. Znám totiž případy, kdy dotyčný kvůli tomu, že musel jezdit z vesnice za prací do města autem a nevydělal mnoho, podstatnou část výplaty utratil za benzin. Po čase raději zůstal doma na podpoře, tolik na tom neprodělal. Pomůže takovým lidem šrotovné? Ani náhodou.
Jak tuhle potíž, když ze vsi odjíždějí denně tři spoje, ráno, odpoledne a večer, řeší sociální demokracie - poradí lidem, aby si koupili auta a přispěje jim na ně z jejich vlastních daní. A co třeba staří, kteří nejsou nemohoucí, ale auto již, třeba vinou slábnoucího zraku, řídit nemohou? Co jim sociální demokracie poradí? Aby si za třináctý důchod koupili pohlednice, aby viděli, kam novými vozy odjeli ti, kteří na ně mají?
Hromadná doprava je demokratická a sociální
Zavedení šrotovného pomůže v zásadě jen a pouze automobilkám. Není to opatření ani systémové, ani pro většinu občanů. Jistě, přátelé a známí Jiřího Paroubka, kteří měli mercedesy už v sedmdesátých letech, využijí šrotovného s radostí a bezezbytku (pokud jim nějaký starší kousek zbyl), koupí nové modely, protože pro ně, stejně jako pro opozičního lídra, je auto otázkou statusu a berlička nejistého ega.
Nakonec a především - nejezdit autem není jen dobré pro životní prostředí či vlastní peněženku, je to též demokratické a sociální. Potkáváte obyčejné lidi, které, pane Paroubku, vy vidíte jen z okna své audiny, případně z předvolební tribuny. Víte, o čem si lidé povídají, co je trápí, čím se baví.
Kdybyste měl odvahu vystoupit ze své limuzíny, poznal byste, jak páchnou ti opravdu sociálně potřební, jak ve veřejné dopravě přibývá kočárků a starých lidí a hlavně, že cestovat „sockou“ nebolí. Není to ani újma, ani trest, leda pro nějakého maloměšťáckého snoba.
