Jde zjevně o reakci na kritiku, s níž se premiér setkal na poslaneckém klubu ODS. Nejkritičtější přitom byli poslanci blízcí Klausovi (Janeček, Němcová). Zásadní poslanecké výhrady jsou:
- nemají dostatek informací,
- nepovažují za přijatelné, aby ve vládě měla polovinu zástupců sama ČSSD a polovinu všechny tři strany koalice,
- nepovažují za přijatelné, aby Paroubek obsazení ministerských křesel konzultoval s komunisty,
A vůbec už se jim nelíbí sama představa „vlády odborníků“.
Pokud jde o druhou a třetí námitku: vláda půl na půl odráží faktické rozvržení sil ve Sněmovně, kde koalice ztratila většinu; a konzultaci s kýmkoli je těžké Paroubkovi zakázat, je to jeho věc (Paroubek prý slíbil tajně dvě křesla „odborníkům“, které vyberou komunisté, ale kdo mu to dokáže!).
Nespokojeni jsou i komunisté
Konzultace s komunisty lze Paroubkovi zkomplikovat jen dvojím způsobem: za prvé, že ODS rezignuje na účast při sestavování vlády a nechá to na Paroubkovi: ten se bez komunistů neobejde, ale bude to jeho problém. Nebo, za druhé, že se vytvoří přechodná politická vláda velké koalice (s premiérem z ODS, protože ODS je silnější).
První Paroubek nejspíš nedokáže, k druhému nebude ochoten z důvodů, které nejsou až tak nepochopitelné. Takže v obou případech se ke slovu dostane prezident Klaus. Vypadá to, že se Topolánkovi, zaměstnanému předsednictvím EU, začíná strana vymykat z rukou.
Prezident jako arbitr není zcela proti mysli Paroubkovi (naznačil už, že k němu půjde žalovat). Ví, že Klausovou hlavní starostí bude odrovnat Topolánka, že tím bude plně zaměstnán a na Paroubka nebude mít do předčasných voleb dost času.
Nespokojeni jsou však i komunisté. Dožadují se nikoli „konzultací“, ale přímé účasti na sestavování vlády. Obávají se „velké koalice“, a daleko méně Klause, protože co ten jim může udělat. Přivítali by, kdyby vzal řešení politické krize do svých rukou. Po vnitřní opozici v ODS a Paroubkovi jsou už třetí.
Neudržitelná blbost
Je přitom zábavné, že jde o vládu, která bude u moci pouhých pět měsíců, měla by připravit předčasné volby a jinak nedělat žádné nezvratné kroky (rozpočet sem, rozpočet tam, krize sem, krize tam).
Vedlejším efektem politické krize je, že znovu a jasněji vyšlo najevo, jak absurdní je náš politický systém. Jeho významnou součástí je politická strana, která měla být po listopadu rozehnána. Teď už to, řekl bych, nejde. Díky tomu máme v parlamentě strany první a druhé kategorie. Neliší se mandátem od voličstva. Jedny se mohou podílet na jednáních o vládě, druhé (druhá) by vlastně nesměly být ani konzultovány.
Nejsem přítelem komunistů a nevolám po jejich účasti ve vládě. Jen upozorňuji, že tohle je z formálního hlediska (a demokracie stojí na formalitách) nestvůrná, na trvalo neudržitelná blbost, která vytváří neřešitelné situace. Co se s ní dá dělat, ovšem nevím.
- nemají dostatek informací,
- nepovažují za přijatelné, aby ve vládě měla polovinu zástupců sama ČSSD a polovinu všechny tři strany koalice,
- nepovažují za přijatelné, aby Paroubek obsazení ministerských křesel konzultoval s komunisty,
A vůbec už se jim nelíbí sama představa „vlády odborníků“.
Pokud jde o druhou a třetí námitku: vláda půl na půl odráží faktické rozvržení sil ve Sněmovně, kde koalice ztratila většinu; a konzultaci s kýmkoli je těžké Paroubkovi zakázat, je to jeho věc (Paroubek prý slíbil tajně dvě křesla „odborníkům“, které vyberou komunisté, ale kdo mu to dokáže!).
Nespokojeni jsou i komunisté
Konzultace s komunisty lze Paroubkovi zkomplikovat jen dvojím způsobem: za prvé, že ODS rezignuje na účast při sestavování vlády a nechá to na Paroubkovi: ten se bez komunistů neobejde, ale bude to jeho problém. Nebo, za druhé, že se vytvoří přechodná politická vláda velké koalice (s premiérem z ODS, protože ODS je silnější).
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
První Paroubek nejspíš nedokáže, k druhému nebude ochoten z důvodů, které nejsou až tak nepochopitelné. Takže v obou případech se ke slovu dostane prezident Klaus. Vypadá to, že se Topolánkovi, zaměstnanému předsednictvím EU, začíná strana vymykat z rukou.
Prezident jako arbitr není zcela proti mysli Paroubkovi (naznačil už, že k němu půjde žalovat). Ví, že Klausovou hlavní starostí bude odrovnat Topolánka, že tím bude plně zaměstnán a na Paroubka nebude mít do předčasných voleb dost času.
Nespokojeni jsou však i komunisté. Dožadují se nikoli „konzultací“, ale přímé účasti na sestavování vlády. Obávají se „velké koalice“, a daleko méně Klause, protože co ten jim může udělat. Přivítali by, kdyby vzal řešení politické krize do svých rukou. Po vnitřní opozici v ODS a Paroubkovi jsou už třetí.
Neudržitelná blbost
Je přitom zábavné, že jde o vládu, která bude u moci pouhých pět měsíců, měla by připravit předčasné volby a jinak nedělat žádné nezvratné kroky (rozpočet sem, rozpočet tam, krize sem, krize tam).
Vedlejším efektem politické krize je, že znovu a jasněji vyšlo najevo, jak absurdní je náš politický systém. Jeho významnou součástí je politická strana, která měla být po listopadu rozehnána. Teď už to, řekl bych, nejde. Díky tomu máme v parlamentě strany první a druhé kategorie. Neliší se mandátem od voličstva. Jedny se mohou podílet na jednáních o vládě, druhé (druhá) by vlastně nesměly být ani konzultovány.
Nejsem přítelem komunistů a nevolám po jejich účasti ve vládě. Jen upozorňuji, že tohle je z formálního hlediska (a demokracie stojí na formalitách) nestvůrná, na trvalo neudržitelná blbost, která vytváří neřešitelné situace. Co se s ní dá dělat, ovšem nevím.