Před nedávným časem jsem na tomto místě vyslovil právní názor, že darovací smlouvy na regulační poplatky jsou absolutně neplatné a z jejich případného soudního přezkoumání nebudou šlechetní dárci křepčit radostí. Předpoklad se nyní stává skutečností a první soudy již ve věci rozhodly. Zatím pouze formou předběžných opatření, které prozatímně upravuji poměry mezi účastníky, ale i zde lze vyčíst obrysy budoucího rozhodnutí soudu ve věci samé. Tolik suchopárná právní rekapitulace, za kterou se omlouvám.
Nebojte, vážení čtenáři, dále to má větší šťávu. O ni se nám nyní postaral pan hejtman David Rath. Lidu poddanému veřejně oznámil, že soudní rozhodnutí bude sice ve své velkodušnosti respektovat, avšak dle jeho názoru je to rozhodnutí veskrze protiústavní a asociální. Budiž. Znalcem ústavy je konec konců v Čechách po třech pivech každý a rovněž o vlastním sociálnu máme přesné představy. Až dosud lze tedy komentář tohoto sociálního znalce ústavy považovat ze reakci toho druhu potrefené drůbeže, kterou máme nejraději na pekáči a s dozlatova opečenou kůrčičkou. Avšak ouha. Pan hejtman nám ke svému prohlášení připojil i post skriptum, ve kterém doslova oznamuje, s kým si to má lid prostý od plic vyříkat. Zlovolná soudkyně Vacková jest předhozena davu.
Zde pan hejtman ve svém svatém rozhorlení ťápl do měkkého, které má podobu § 169a trestního zákona, jež nese výmluvný název „zasahování do nezávislosti soudu“. Jak praví tento zákon, každý kdo působí na soudce, aby porušil své povinnosti v řízení před soudem, bude potrestán. Dle typicky českého vykladu však potrestán být nemusí, neboť (čtenář nechť si laskavě nehodící sám škrtne):
a) Pan hejtman přeci není nějaký obyčejný každý,
b) orgány činné v trestním řízení nečtou hejtmanská prohlášení,
c) veřejná výzva k verbálním útokům na soudkyni byla pouhým šibalstvím.
Na závěr nám nezbývá nic jiného, než označit skutečného viníka celé této šlamastyky. Nemohu si pomoci, ale je jím jednoznačně jeden nejmenovaný český zubař. Vždyť přeci každý ví, že nejen malé děti se po hlavě nemají bít a jaké strašlivé následky na intelektu to může zanechat.
P. S. Místopřísežně prohlašuji, že soudkyně Monika Vacková není moje příbuzná, ba ani jsem ji v životě neviděl. Má jen hezké jméno a stavovská čest a zdrženlivost ji nedovoluje říci to, co může drzý advokát.
Nebojte, vážení čtenáři, dále to má větší šťávu. O ni se nám nyní postaral pan hejtman David Rath. Lidu poddanému veřejně oznámil, že soudní rozhodnutí bude sice ve své velkodušnosti respektovat, avšak dle jeho názoru je to rozhodnutí veskrze protiústavní a asociální. Budiž. Znalcem ústavy je konec konců v Čechách po třech pivech každý a rovněž o vlastním sociálnu máme přesné představy. Až dosud lze tedy komentář tohoto sociálního znalce ústavy považovat ze reakci toho druhu potrefené drůbeže, kterou máme nejraději na pekáči a s dozlatova opečenou kůrčičkou. Avšak ouha. Pan hejtman nám ke svému prohlášení připojil i post skriptum, ve kterém doslova oznamuje, s kým si to má lid prostý od plic vyříkat. Zlovolná soudkyně Vacková jest předhozena davu.
Zde pan hejtman ve svém svatém rozhorlení ťápl do měkkého, které má podobu § 169a trestního zákona, jež nese výmluvný název „zasahování do nezávislosti soudu“. Jak praví tento zákon, každý kdo působí na soudce, aby porušil své povinnosti v řízení před soudem, bude potrestán. Dle typicky českého vykladu však potrestán být nemusí, neboť (čtenář nechť si laskavě nehodící sám škrtne):
a) Pan hejtman přeci není nějaký obyčejný každý,
b) orgány činné v trestním řízení nečtou hejtmanská prohlášení,
c) veřejná výzva k verbálním útokům na soudkyni byla pouhým šibalstvím.
Na závěr nám nezbývá nic jiného, než označit skutečného viníka celé této šlamastyky. Nemohu si pomoci, ale je jím jednoznačně jeden nejmenovaný český zubař. Vždyť přeci každý ví, že nejen malé děti se po hlavě nemají bít a jaké strašlivé následky na intelektu to může zanechat.
P. S. Místopřísežně prohlašuji, že soudkyně Monika Vacková není moje příbuzná, ba ani jsem ji v životě neviděl. Má jen hezké jméno a stavovská čest a zdrženlivost ji nedovoluje říci to, co může drzý advokát.