Naše Sněmovna potřebuje po vzoru Bundestagu tzv. vótum konstruktivní nedůvěry. Tam opozice vyslovením nedůvěry vládě okamžitě nabízí - a většina sněmovny schvaluje - nového premiéra (kancléře). Ten téměř okamžitě začíná se svou vládou vládnout až do předčasných voleb, ve kterých si nechá svou parlamentní většinu (ne)potvrdit voličem. Jinými slovy : opozice musí mít připravený personál a program. To se v Česku neděje. Ohnutím Ústavy se vítězná opozice může radovat ze „sousedovy zdechlé kozy“ a úřednickému premiérovi nutit jí vybraný personál a programové body bez špetky spoluzodpovědnosti. Úřednický premiér se tak ocitá v roli kuchaře, který může míchat vařečkou při pečení dortu pejska a kočičky podle receptů dvou nejsilnějších stran. Tato situace má své výhody, ale jen pro někoho. Členové úřednické vlády mohou okrášlit svůj životopis funkcí ministra, president se může zvýraznit v roli starostlivého Otce vlasti, koalice a opozice mohou startovat do volební kampaně nezatíženy vládní zodpovědností a některé lobbistické kruhy si prý též přijdou na své. Prodělají občané této země. Oni budou muset „sežrat“ onen příšerný „pejskokočičí“ dort, nastane doba údržbářství, kdy se zem nepohne kupředu ani o pídˇa zapláče i sama demokracie. V našem případě zapláče i Evropa. Ta už asi ale české předsednictví EU potichu sama ukončila a těší se na „normální“ vedení pod taktovkou Švédska.