| Útvar speciálních operací Vojenské policie (SOG) | |||
| Posláním jednotky je plnit nestandardní a speciální úkoly. Jde především o takové oblasti, kde nelze vystačit s doposud používanými formami výcviku či se standardní výzbrojí, výstrojí a technikou z výzbroje ostatních součástí Vojenské policie. Své úkoly plní i mimo území ČR (např. v prostorech nasazení AČR). Útvar je určen k provádění akcí proti teroristickým a zvlášť závažným trestným činům ve vojenských objektech, k ochraně určených důležitých osob ve vztahu k resortu Ministerstva obrany v ČR nebo k zabezpečení dalších určených osob v zahraničí. Historie útvaru sahá do období podzimu roku 2002. Personálně se rekrutoval z příslušníků speciálních vojenských a policejních jednotek ČR. Po dobu formování a existence útvaru byli jeho příslušníci (od roku 2003) nasazeni v misích AČR nebo v samostatných operacích v Iráku, Kuvajtu, Kosovu a Afghánistánu. |
|||
Jde o závěry vyšetřování? Jsou konkrétní důkazy? To jsou otázky, které by měla zodpovědět! Pokud existují důkazy o nejzávažnějších pochybeních, viníci ze SOG by měli být potrestáni. Pokud nikoli, ministryně, pod kterou spadá Vojenská policie, tedy i SOG, by měla být prvním, kdo se veřejně omluví. Po textu, který deník otiskl, se problém už do autu zahrát nedá.
Tím spíš, že nařčení ze „zbabělosti“ a dalších provinění ovlivňuje nejenom armádu jako celek, ale hlavně bolestivě zasahuje do životů většiny příslušníků jednotky, kteří dobře plní své úkoly (ta vyznamenání, která obdrželi, asi nebyla za flákání a opilost!?). Chtělo by se říct: Buď buďte konkrétní, nebo mlčte, paní odcházející ministryně.
Odpovězte, paní ministryně!
Před několika měsíci napsalo několik členů jednotky ministryni přibližně dvacetistránkový dopis, který vše spustil. Autor těchto řádků měl možnost si dopis přečíst. Obvinění v něm uvedená se dají rozdělit do tří částí: 1) banality (neustrojenost, nezdravení), 2) zvláštní obvinění (člen jednotky se měl opít a projet na čtyřkolce stanem, vojáci se opili a dělali nepřístojnosti atd.) a za třetí, vážná obvinění - odmítnutí rozkazu a neochota spolupracovat se spojenci. Jako nit se dopisem vine stížnost na to, že vztahy v jednotce jsou špatné a neudržitelné.
Inspekce ministryně zahájila vyšetřování, které nebylo ukončeno. Respektive, jedna jeho část týkající se vztahů v jednotce už byla doručena. Závěr této části údajně potvrzuje obvinění, že vztahy v jednotce jsou špatné. Sama zpráva to prý ale nepotvrzuje. Ministerstvo mlčí i o dopisu ministryni, který byl odeslán přibližně před dvěma měsíci bezmála sedmdesáti členy jednotky. Mimo jiné se v něm uvádí, že vztahy jsou v pořádku, že problémy byly s pisateli dopisu. Další tvrzení proti tvrzení?
Vyšetřování části týkající se vážných obvinění ukončeno zatím nebylo. Pokud k proviněním došlo, mělo by to být v britských záznamech. Nalezlo se něco takového? Jsou nějaké další důkazy? Jak to bylo se spoluprací s Dány, která nebyla bez problémů? Odpovězte, paní ministryně. A došlo ještě k jedné zajímavé věci. Náčelník vojenské policie generál Oldřich Kubát odešel a ve funkci jej nahradil plukovník Vladimír Ložek, dřívější ředitel inspekce ministryně obrany. Není důvod zpochybňovat kvality Vladimíra Ložka, ale je nešťastné, že se člověk, který vedl vyšetřování, stane velitelem oné vyšetřované jednotky. Tak trochu jde o střet zájmů, nebo ne?
Nejhorší je, že situace je do značné míry důsledkem systémových vad, které umožňují neprůhlednost, a „mocenské“ spory. Náčelník generálního štábu pod sebou nemá, pokud bychom nepočítali 102. průzkumný prapor z Prostějova, žádné speciální síly. 601. skupina speciálních sil, která odvádí skvělou práci v Afghánistánu, spadá pod vojenské zpravodajství a SOG zase pod Vojenskou policii, která je v „jurisdikci“ ministryně.
A proč tento model přežívá?
Napovědět může odpověď bývalého šéfa vojenského zpravodajství generála Andora Šándora: „Věděli jsme, že to není systémově správně. Ale nevěděli jsme, jestli by se armáda chovala odpovídajícím způsobem k jejich výcviku a výstroji.“
Jinými slovy, 601. skupina byla zaplacena a vycvičena z peněz rozvědky, má vybavení, o kterém si zbytek armády může nechat zdát, a byl strach, že by se v armádě „rozpustila“. Podobné je to se SOG, který byl vytvořen za ministra Tvrdíka s jasným úkolem - záchrana případných českých rukojmí v zahraničí a další speciální vojensko-policejní úkoly. Pak se ale začaly nabalovat mise, přicházela rivalita a spory. Apolitici nejevili větší zájem.
Ministerstvo teď tvrdí, že případ SOG se stal podnětem pro změny v koncepci speciálních sil. Změna by měla přijít rychle a struktura musí být přehledná a kontrolovatelná. Bohužel je už pět minut po dvanácté a škody bylo napácháno více než dost.
