Thomas Jefferson kdysi prohlásil: „Člověk, který nikdy nečte noviny, je informován lépe než ten, který je čte.“ Tak bych asi začala svoji sisyfovskou reakci na článek Martina Zvěřiny „Maskoty nade všecko“ (LN, 24.4. 2009).
Není pravda, že by si mne „Jiří Paroubek vybral“. Byla jsem oslovena předsedou pražské krajské organizace ČSSD a jako jediná jsem kandidaturu přijala a před pražskou ČSSD také obhájila. Stejnou šanci měly i ostatní krajské organizace ČSSD i mé kolegyně.
Nazývat mne „protézou“ Jiřího Paroubka mne uráží. O mých názorech a postojích jsem seznámila pražskou organizaci a nyní objíždím všechny ostatní kraje a jdu s „kůží na trh“. Buď mne podpoří, nebo nepodpoří. Tak to v demokracii chodí. Kraje objíždím mimochodem sama, žádnou „protézu“ v podobě kohokoliv z vedení strany nepotřebuji.
Pan redaktor Zvěřina se pozastavuje také nad tím, že o mých politických názorech není nic známo, že o „každém místopředsedovi velkých stran můžeme něco říci“. Nechci se nikoho dotknout, ale prvním místopředsedou ODS je člověk, který již od prosince měl velký prostor veřejnost přesvědčit o svých názorech. Nevím, jak pan Zvěřina, ale já jsem se zatím s jeho názory nesetkala.
Svým způsobem je to i odpověď na další z výtek pana Zvěřiny, totiž že jsem dosud „nedokázala zformulovat žádný názor“. Inu, ráda bych tak učinila, ale jediné otázky, které od novinářů dostávám, se týkají mého zevnějšku.
Musím však v něčem s panem Zvěřinou souhlasit: Ano, ženy opravdu kvóty nepotřebují a já jsem ta poslední, kdo by je obhajoval. Proto jsem se rozhodla objet všechny kraje a přesvědčit své kolegy o tom, že nejsem žádný „maskot“.
Není pravda, že by si mne „Jiří Paroubek vybral“. Byla jsem oslovena předsedou pražské krajské organizace ČSSD a jako jediná jsem kandidaturu přijala a před pražskou ČSSD také obhájila. Stejnou šanci měly i ostatní krajské organizace ČSSD i mé kolegyně.
Nazývat mne „protézou“ Jiřího Paroubka mne uráží. O mých názorech a postojích jsem seznámila pražskou organizaci a nyní objíždím všechny ostatní kraje a jdu s „kůží na trh“. Buď mne podpoří, nebo nepodpoří. Tak to v demokracii chodí. Kraje objíždím mimochodem sama, žádnou „protézu“ v podobě kohokoliv z vedení strany nepotřebuji.
Pan redaktor Zvěřina se pozastavuje také nad tím, že o mých politických názorech není nic známo, že o „každém místopředsedovi velkých stran můžeme něco říci“. Nechci se nikoho dotknout, ale prvním místopředsedou ODS je člověk, který již od prosince měl velký prostor veřejnost přesvědčit o svých názorech. Nevím, jak pan Zvěřina, ale já jsem se zatím s jeho názory nesetkala.
Svým způsobem je to i odpověď na další z výtek pana Zvěřiny, totiž že jsem dosud „nedokázala zformulovat žádný názor“. Inu, ráda bych tak učinila, ale jediné otázky, které od novinářů dostávám, se týkají mého zevnějšku.
Musím však v něčem s panem Zvěřinou souhlasit: Ano, ženy opravdu kvóty nepotřebují a já jsem ta poslední, kdo by je obhajoval. Proto jsem se rozhodla objet všechny kraje a přesvědčit své kolegy o tom, že nejsem žádný „maskot“.