Česko je zřejmě jedinou zemí na světě, kde půllitr piva vyjde levněji než stejné množství jakéhokoliv nealkoholického nápoje, kde abstinence je dražší hobby než chmelení. S námi to konstatování nehne, ale cizinec bude zaručeně zírat.
Káva, čaj, limonáda, obyčejná sodovka? Má smůlu – i ta nejobyčejnější nesycená voda balená v plastu je dražší než točené pivo. Pátrá-li po příčinách zdejšího alkoholismu, jednu z nich má před sebou. Co s tím, nechceme-li diktovat ceny a deformovat trh?
Třeba ve Francii platí stařičký zákon nařizující každé hospodě nalít pocestnému sklenici vody zdarma. U nás pocestný naráží na větu „pitnou vodu nemáme v nápojovém lístku“. Rozdávají-li tedy vodárenské společnosti kavárnám sklenice, pro zákazníky je to spása. Kdyby to bylo na jednotlivých majitelích, točit pitnou vodu – pro ně prodělečnou – by odmítli.
Ale prosadí-li se voda z kohoutku jako konkurenční výhoda, kavárníci tratit nemusí. Bude jen na nich, jak stanoví pravidla. Z komunismu známe slogan „pivo pouze k jídlu“. Brzy možná uvidíme „pitná voda pouze k nápojům či k jídlu“.
Káva, čaj, limonáda, obyčejná sodovka? Má smůlu – i ta nejobyčejnější nesycená voda balená v plastu je dražší než točené pivo. Pátrá-li po příčinách zdejšího alkoholismu, jednu z nich má před sebou. Co s tím, nechceme-li diktovat ceny a deformovat trh?
Třeba ve Francii platí stařičký zákon nařizující každé hospodě nalít pocestnému sklenici vody zdarma. U nás pocestný naráží na větu „pitnou vodu nemáme v nápojovém lístku“. Rozdávají-li tedy vodárenské společnosti kavárnám sklenice, pro zákazníky je to spása. Kdyby to bylo na jednotlivých majitelích, točit pitnou vodu – pro ně prodělečnou – by odmítli.
Ale prosadí-li se voda z kohoutku jako konkurenční výhoda, kavárníci tratit nemusí. Bude jen na nich, jak stanoví pravidla. Z komunismu známe slogan „pivo pouze k jídlu“. Brzy možná uvidíme „pitná voda pouze k nápojům či k jídlu“.
