Patřím mezi stoupence přijetí nového občanského zákoníku, na kterém začal pracovat již Otakar Motejl. Návrh projednaný vládou však podpořit nemohu. Přináší totiž více problémů, než jich řeší.
Důvodem nemodernosti návrhu je fakt, že v mnohém vychází a vrací úpravu vztahů ve společnosti do let 1811 až 1937, když základním ideovým vzorem jsou tehdejší úpravy. Dnes nesrozumitelným a archaickým jazykem toto jen dokresluje. K čemu mít dnes podrobnou úpravu práva pastvy a průhonu nečistého dobytka, když chybí podrobná úprava internetového uzavírání smluv.
Vážnou hrozbou je obrovská diskontinuita nového zákoníku od současného. Bezdůvodné zavedení nových pojmů či přejmenování bezproblémových institutů, aniž by to bylo nutné, povede k jedinému. Obecné právní povědomí občanů klesne v této oblasti k nule a pro každou maličkost budou muset vyhledat advokáta, který bude i přes dvacetiletou praxi fakticky začátečníkem. Největším problémem se stane nepoužitelnost judikatury (dřívějších rozhodnutí soudů, která zákon zpřesňují a vykládají). Jestliže dnes se hovoří o malé předvídatelnosti výsledku soudního rozhodnutí, po zavedení uvedeného zákona bude nejméně 10-20 let v mnoha případech předvídatelnost výsledku sporu podobná loterii.
Nová úprava prý přinese pozitivní změny. Pes již nebude věcí. Znamená to, že kdo prodá psa, bude otrokářem? Je snad dnes pes pouhou věcí? Jistě, že není, nebo´t jej chrání například zákon na ochranu zvířat. Chceme opravdu posílit vůli zůstavitele a tím zmenšit nároky dětí na dědictví po svých rodičích?
Jediným způsobem, jak nezahodit několik let práce na zákoníku, je vytvořit oponentní tým odborníků z právnických fakult, advokátní komory a nejvyšších soudů, kteří jsou každodenně spjati s praxí a nechat je během několika měsíců návrh přepracovat. Do podoby moderní, srozumitelné a nebourající v tak rozsáhlé míře judikaturu. Zda je pravda na straně odpůrců nebo zastánců nového návrhu může posoudit každý sám. Stačí si návrh přečíst.