Článek „ODS s druhou mízou sametu“ v LN dne 21.4.2009 a další podobné v následujících dnech se více či méně dotýkají bývalého Občanského hnutí (OH) a vzbuzují obavy z jeho případného znovuobrození, tentokrát v řadách současné ODS. Vytvářejí tak dojem, že OH bylo politickým hnutím, které republice škodilo. Jsem stále více přesvědčen, že kdyby OH přežilo až do dnešních dnů, nemusela by si tak velká část občanů zoufale klást otázku zda vůbec chodit k volbám. Tehdejší rozdíl mezi OH a ODS byl sotva dán pravolevým dělením, alespoň jsme to tak necítili. Spíše, velmi zjednodušeně, šlo o to, zda transformovat státní hospodářství cestou úspěšné privatizace mladoboleslavské Škody nebo formou pochybné kuponové privatizace, zda má mít při privatizaci přednost právo před ekonomy apod. Programově se OH jasně hlásilo k liberalismu, tedy proudu, který jako například v Německu neměl šanci stát se příliš silnou politickou silou. OH soustřeďovalo lidí s demokratickými ideály a s přesvědčením, že právo a čest představují nezpochybnitelné hodnoty. V jeho řadách by se těžko hledali netolerantní novodobí „komsomolci“, stejně jako lidé ostrých loktů. Přední představitelé OH nakonec skončili v různých politických stranách a neztratili se v nich stejně jako jinde ve veřejném životě. Nikdo z nich se také nestal aktérem nějakého korupčního skandálu. Řadoví členové OH a později Svobodných demokratů se dodnes čas od času náhodně potkávají a rozhodně nemají pocit, že by tehdy stáli na špatně straně tehdejšího politického kvasu. Dnes však už nemají sílu a chuť se znovu angažovat. Mohou však doufat, že odkaz OH ještě někdy najde uplatnění.