Lidi dnes nemají důvod k vůdcům, které si volí, být loajální a naopak mají dost důvodů jimi opovrhovat.
Politici to dobře vědí. Zbývá jim jediné, na co můžou ukázat jako na doklad úspěšnosti svého vládnutí: peníze. Musí se modlit, aby ekonomický model, který garantují, dokázal lidem dodat do kapes aspoň o pár procent víc než loni. Takže sebemenší pokles příjmů se rovná nedodržení smlouvy a podrazu a politik rázem propadá panice.
Od konce devadesátých let, kdy se u nás začala šířit "užívací nálada", se z myšlenky, že by někdy něčeho mohlo být míň, stalo největší tabu.
Takže když se dnes výroba u nás i v okolních zemích propadá o desítky procent, je lidem všude jasné, že dolů musí jít i platy. Nejen v Pobaltí, ale třeba i v Irsku.
Jen u nás přírodní zákony zřejmě neplatí. Když správce státního rozpočtu Janota nadhodí, že je třeba zmrazit platy, exministr Sobotka to za ČSSD okamžitě sestřelí - "současná krize by neměla být záminkou ke snižování sociálních standardů". Vidíte - platy by mohly klesnout leda jako důsledek něčího zlovolného záměru.
Ovšem i Topolánkova vláda naplánovala zvýšení platů úředníků již v době, kdy bylo nad slunce jasné jak to, že krize se naší ekonomiky dotkne, tak to, že vysoká inflace pro nejbližší rok ani náhodou nehrozí.
A veřejnost, jako by chtěla dotvrdit, že s tím vším souhlasí, prozrazuje v průzkumech, že si ani za nic neodepře letní dovolenou u moře, byť si na ni už loni mnozí půjčovali. Ekonomika se hroutí, tabu trvá.
Když se budou lidé bydlící v záplavové oblasti navzájem ujišťovat, že povodeň nikdy nepřijde, zabrání jí? S platy a jejich věčným růstem je to podobné.