Zabývá se místo toho něčím docela jiným: pitomostí navrhovatelů a pitomostí národa. Pitomci navrhovatelé totiž nevědí, že stát bez daní nemůže fungovat, a pitomý národ by na to mohl naletět. Rád bych se těch pitomců zastal.
Pitomost národa ilustruje na příkladu krajských voleb, kde lidé naletěli na vějičku zrušení poplatků. Sorry, nenaletěli. Volby jsou složitý fenomén a v hlavě voliče se křižuje mnoho protichůdných preferencí, mezi nimiž figuruje i relativně malá váha krajských voleb, zvláště u pravicových voličů, a tak eo ipso i nízká volební účast, jež zamává s poměrným zastoupením stran. Teď zase prý voliči naletí socdemokratům, kteří jim slibují zvýšit dětské přídavky a zamezit vyhazov z práce, což přece v EU nemůžou nikdy prosadit. Zvýšit přídavky jistě lze, se zákoníkem práce je to složitější, ale autorovo stereotypní přirovnání s přistáním Marťanů odkazuje pouze na jeho oslabenou poetiku.
Děsivé nakonec! Populismus nevídaného kalibru Strany svobodných a ekonoma Petra Macha, který to všechno vymyslil. Autor apeluje na voliče, aby se konečně probral a zapojil selský rozum. Jenomže právě selský rozum vidí všude úředníky, takže už není kam plivnout. Nevím zda daňová kvóta, dosahující téměř padesáti procent, připadá většině lidí úměrná sociálnímu státu. Rozumu jistě ne!
A daň ze zaměstnaneckého příjmu, pouhá 4% HDP, která svou velikostí dnes, kdy se stát snaží oblafnout občany skrytými sociálními a spotřebními daněmi, přispívá do státní kasy až na čtvrtém místě. A přitom její složitá a drahá administrace hlavně nafukuje byrokratickou třídu a otravuje náš život. Její odstranění by jistě něco ušetřilo a ještě něco státu přidalo na výběru skrytých daní.
Takový výpočet, zisků a nákladů, jsme se snad měli dozvědět od ekonoma a šéfredaktora přílohy zvané Byznys, místo, aby nás zahrnoval svými emocemi. Na to si hravě postačíme s těmi svými.
Foto: Josef Hympl, Lidové noviny