Místo folklórní negativizace čehokoli, co Václav Klaus řekne nebo napíše, bych chtěl naopak obrátit pozornost na pozitiva, obsažená v tomto rozhovoru, údajně „druhém Rudolfinu“. Tak především prezident konstatuje fakt, který by jinak zůstal bez povšimnutí, že totiž většina zákonodárců jím založené ODS hlasovala proti Lisabonské smlouvě. Je tedy Klaus skutečně tak „izolovaný“? Nikoli. Ideová pevnost těch, kteří se nedali semlít kýčovitými výhrůžkami „Moskva, nebo Brusel“ stojí za pochvalu. Fakticky izolovaný je ten, který vede stranu, jíž sice nezaložil, ale opouští její základní ideje a směřování. Vděk za znovuzvolení Klause je třeba adresovat nikoli tam, kde se za něj spíše z nutnosti hlasovalo a dnes se pláče nad jeho údajnou nevděčností, nýbrž především tam, kde se drží základní linie, jež tuto stranu od začátku profilovala.
Pak je zde ovšem také zcela přehlížená prezidentova masivní a rozhodná pochvala Topolánkovy vlády. To, že se vláda nenechala zlákat populistickými protikrizovými nesmysly a vůbec zachovala rozpočtovou disciplínu, je přece důležitější, než obtížně verifikovatelné nařčení z lobbování a zcela pochopitelný nesouhlas s chameleónskou změnou kurzu vůči EU. Nikoli poklony Merkelové a objímání Sarközyho, nýbrž stabilita veřejných financí je to, co naše země dlouhodobě potřebuje. Alespoň v tak podstatné věci tato vláda nezklamala a Václav Klaus to bezezbytku uznal.
Pozitivně rozklíčovává rozhovor také mediální hru na heroizaci Topolánka a démonizaci Klause. Všeškodný demiurgos prý realizoval svůj ďábelský plán: Odstranil Topolánkovu vládu, jal se všemohoucně destruovat EU, prodal nás Rusku, vytvořil si loutkovou prezidentskou vládu a usurpoval si summity. Za šíření těchto chimér se samozřejmě nikdo z těch psychologizujících démonologů neomluví, ale normální nezaujatý člověk se zaraduje, pokud čte rozhovor s Václavem Klausem, a vidí v souladu s tím, co prezident tvrdí, nepopiratelný fakt, jak přejícím způsobem prezident zanechal předsedání summitu Evropské rady premiéru Fischerovi. „Horšímu“ než Topolánek? Nebo Klausově loutce?
Pak je zde ovšem také zcela přehlížená prezidentova masivní a rozhodná pochvala Topolánkovy vlády. To, že se vláda nenechala zlákat populistickými protikrizovými nesmysly a vůbec zachovala rozpočtovou disciplínu, je přece důležitější, než obtížně verifikovatelné nařčení z lobbování a zcela pochopitelný nesouhlas s chameleónskou změnou kurzu vůči EU. Nikoli poklony Merkelové a objímání Sarközyho, nýbrž stabilita veřejných financí je to, co naše země dlouhodobě potřebuje. Alespoň v tak podstatné věci tato vláda nezklamala a Václav Klaus to bezezbytku uznal.
Pozitivně rozklíčovává rozhovor také mediální hru na heroizaci Topolánka a démonizaci Klause. Všeškodný demiurgos prý realizoval svůj ďábelský plán: Odstranil Topolánkovu vládu, jal se všemohoucně destruovat EU, prodal nás Rusku, vytvořil si loutkovou prezidentskou vládu a usurpoval si summity. Za šíření těchto chimér se samozřejmě nikdo z těch psychologizujících démonologů neomluví, ale normální nezaujatý člověk se zaraduje, pokud čte rozhovor s Václavem Klausem, a vidí v souladu s tím, co prezident tvrdí, nepopiratelný fakt, jak přejícím způsobem prezident zanechal předsedání summitu Evropské rady premiéru Fischerovi. „Horšímu“ než Topolánek? Nebo Klausově loutce?