Výtržnictví není jen naše osobní hodnocení. V řeči paragrafů znamená trestný čin. Právě výtržnictví činí rozdíl mezi vrhači vajec z Kolína, Plzně či Prahy a jejich kolegy z Brna. V čem ten rozdíl spočívá? Těžko říci – všichni sáhli pro nachystané vejce, namířili a hodili. Pro soud je však ta diference jasná: rozdíl mezi přestupkem (Plzeň) a trestným činem (Brno) může činit až dva roky vězení. O co se ale ten rozdíl opírá? Že by o fakt, že brněnské obvinění padlo až poté, co Jiří Paroubek a ministr vnitra Martin Pecina patřičně zahrozili? Ať koukáme jak koukáme, jiný rozdíl nevidíme.
Paragraf výtržnictví zahrnuje leccos. Stačí pár novinových titulků: Odsouzení za výtržnictví a rasistické nadávky vůči Romům, Soulož pornoherce Rosenberga naživo nebyla výtržnictví, Pět baníkovců čeká za výtržnictví krátký proces. Patří snad házení vajec na politiky do stejného soudku jako rasistické útoky, obscenita či stadionová brutalita?
Jak se blíží dvacáté výročí pádu totality, přicházejí na mysl její proslulé gumové paragrafy – výtržnictví, příživnictví, nedovolené podnikání. Nepracuješ? Riskuješ „příživu“. Prodáváš jinak nedostupné gramodesky na sběratelské burze? Riskuješ „kšeftování“. Hraješ veřejně muziku bez režimního razítka? Riskuješ „výtržnictví“. Na § 202 trestního zákona – výtržnictví – stál v září 1976 celý soudní proces s kapelou Plastic People of the Universe. Ten proces odstartoval přímou cestu k Chartě 77, posléze i k listopadu 1989.
Pro dnešní adolescenty je to už dávná historie, známá nanejvýš z maturitních otázek. Ale pokud jim ji bude Paroubkův stát (establishment, jak se říkávalo v undergroundu) tak názorně připomínat, byl by v tom čert, aby se mladí neinspirovali po svém.
PETRÁČEK: Hod vejcem je výtržnictví
Jdete-li po ulici a někdo vás trefí vejcem, řeknete si, že je to grázl, v nejlepším případě výtržník. Má si myslet něco jiného politik jen proto, že je veřejnou osobou? Ne, kdo hází vejci na mítink demokratické strany, je výtržník. A přece ten výraz něčím zneklidňuje.
