Našincům situace tedy vlastně vyhovuje, úplatky berou jako daně – nelíbí se jim, ale smířili se s nimi, jinak by přece uplácení udávali policii. Abychom tedy situaci alespoň nějak vybalancovali, měli bychom třeba započítat zaměstnancům stavebních úřadů či katastrů úplatky do příjmu. Též policistům a lékařům. Tihle všichni, soudě podle výzkumu, „berou“. Na podobné poměry je řada zemí zařízena – turisté navštěvující Orient rádi vyprávějí o směšných oficiálních cenách a pyramidálně odlišných dopadech na peněženku.
Tomáš Julínek, kdyby zohlednil vztah místních občanů k úplatkům, mohl být úspěšnější. Nazval-li by svá opatření regulačními úplatky a prezentoval-li by je veřejnosti jako zastropování úplatku, byl by možná nejpopulárnějším ministrem zdravotnictví v dějinách České republiky.
Úplatky nepochybně čekají na to, až je některá ze stran „objeví“ a udělá z této Čechy tak oblíbené praxe oficiální politiku.
ZVĚŘINA: Nestyďme se uplácet
Na korupci si lidé rádi zanadávají. Avšak opatření, která by omezila příležitost k uplácení, nezavádí ani levice, ani pravice. Ostatně ani v žádné volební kampani nejsou, na rozdíl od dávek, důchodů či příspěvků, vrcholným trumfem.
