Sestavování kandidátek do sněmovny má věrchuška Lidového domu víceméně pod kontrolou, důkazem budiž herečka a hokejista na předních místech.
Do příští sněmovny se nedostane řada poslaneckých veteránů, to není nic špatného, zvlášť má-li se strana opravdu modernizovat. Co však v tomto principu nedává smysl, je návrat starých kádrů Michala Krause či Petra Ibla.
Michal Kraus je možná z hlediska trestněprávního čistý, avšak člověk, který se netají tím, že poslanecký mandát chápe jako prostředek k prosazování obchodních zájmů podnikatele přicházejícího s nejvyšší nabídkou, do slušné strany nepatří. O Petru Iblovi, bývalém bachaři a blízkém spolupracovníkovi ministra vnitra Grosse, se nemá smysl rozepisovat.
Všichni na kandidátce nejsou Iblové či Krausové, ale tihle dva se vracejí a kromě režírujícího Jiřího Paroubka nikdo opravdu neví proč. Jsou povolní či vydíratelní? Moderní ČSSD se stěží zbaví nálepky strany pro komunistické kádry, když vyzdvihuje kádrové opory minulého režimu.
