Zbyněk Petráček otevřel ve svém komentáři v LN 28.5. téma ochrany tuleňů. Potěšil mně tím, protože globální ekologická či etická témata se bohužel v našem poněkud provinciálním politickém diskursu jen těžko prosazují. Připomněl generální guvernérku Kanady (zastupující anglickou královnu), která snědla syrové srdce tuleně, aby podpořila komunitu Inuitů, předchůdců Eskymáků. A zeptal se, co váží více? Zda ochrana zvířat anebo ochrana práv menšin. A zda se k tomu problému ozve Martin Bursík, jehož tým normu EU vyjednal. Tak se krátce ozývám.
Na světě se ročně uloví přes 1,25 miliónů ploutvonožců, většina z nich v Kanadě a Grónsku. Většina populace ploutvonožců naštěstí není lovem ohrožena. Problém je však v tom, že významná část ploutvonožců je lovena brutálním způsobem, který nemůže obstát před základními etickými normami. Není výjimkou, že kůže je stahována z ještě žijících zvířat, která byla omráčena krumpáčem hakapikem anebo postřelena. S takto získanými produkty se pak obchoduje, a to i na evropských trzích! Inuité neloví pouze pro vlastní potřebu, ale také pro obchod. Rozbory ale ukázaly, že absolutní většinu nepřijatelných nehumánních praktik zabíjení provádí v Kanadě komerční firmy, které s původním obyvatelstvem nemají nic společného. V průběhu tvrdého vyjednávání bylo proto až dojemné, jak se tyto firmy snažily schovávat své komerční zájmy za obranu Inuitů. Celá diskuse přitom nebyla o tom, zda zakázat či nezakázat lov! Evropská unie nemůže zakázat činnost zemi, která není součástí EU. Může však regulovat obchod s produkty získanými z eticky defektně prováděného lovu. A přesně to jsme prosadili.
Velmi pečlivě jsme zvažovali názory Kanady, Norska, Islandu i dalších. Nakonec se nám podařilo po mnoha měsících vyjednat zákaz uvádění produktů z tuleňů ulovených nehumánními technikami na evropský trh. To je zásadní opatření, kterým Evropská unie odmítá obchodovat s výrobky z nehumánně zabitých tuleňů. Jedinou vyjímkou jsou právě místní domorodí Inuité, a to právě s ohledem na tradici lovu a místního způsobu života. Jsem hrdý na to, že se nám, malé České republice, ve které se chodí děti dívat na tuleně do zoologických zahrad, podařilo prosadit předpis, kterým Evropská unie jasně definovala svůj negativní postoj k neetickému zabíjení tuleňů.
Uvádění této směrnice do praxe nebude jednoduché a bude ještě chvíli trvat. Pakliže paní generální guvernérka chtěla podpořit místní Inuity a udržení jejich tradičního lovu, je to pochopitelné a není to v rozporu s právě schválenou směrnicí o ochraně tuleňů. Inuité, ať již žijí v severní Kanadě či Grónsku, totiž moc na výběr nemají. Mají krásnou a drsnou severskou krajinu, orámovanou mořem, ryby a ploutvonožce.