Chci poděkovat autorovi nápadu a všem dětem, které se na jeho realizaci podílely. Je to úžasné jak děti dovedou poznat co je u dobrého táty podstatné a co méně. Je mi 72 roků a člověk v mém věku může už klidně a sebekriticky hodnotit své tátovství podle jejich kritérií. Je jasné, že by bylo dobré a žádoucí, aby dětské požadavky na tátu znali mladí ,začínající otcové. Bohužel, v jejich letech není většina mužů( a pravděpodobně i žen) dostatečně citlivá a připravená na to, že by se mohli "učit" od těch malých špuntů. A tak zbývá pouze ta možnost, že je opatrně "vyškolí" jejich otcové-dědečkové a to nejlépe na konkrétních příkladech, sebekriticky zhodnocených, svých vlastních otcovských let. Dětem přeji , aby se jejich tátové co nejvíce blížili tomu ideálnímu. My, otcové na odpočinku, respektivně plně aktivní dědové si můžeme ulehčeně říci:" ...ještě , že ty děti jsou hodně tolerantní a umí odpouštět...".