Z vysvětlení, které předseda Poslanecké sněmovny podal k setkání svých poradců Kavana a Laštůvky s představiteli teroristů z Hamásu ("Hamás stál Vlčka málem krk", LN 17.6.), vysvítá především Vlčkovo neobyčejně "dlouhé vedení". Proč mu trvalo několik dní, než pochopil, že má své poradce vyhodit, a vyčkával s tím až po návratu z Blízkého východ, místo aby tak učinil okamžitě, když jejich prohřešek zjistil? Pokud jednou Kavan s Laštůvkou delegaci opustili, měl se s nimi rozloučit hned a nechat jejich místa v letadle na cestě zpět prázdná - své další cestování si ti dva mohli zařídit u nějaké místní palestinské cestovky sami a za své. Podobnou pomalost ducha ovšem osvědčuje i většina poslanců zprava i zleva, když svého předsedu navzdory tomuto selhání ponechávají v jeho vysoké ústavní funkci. Je sice pravda, že si s ním společně odhlasovali, že se na další působení v Poslanecké sněmovně do konce čtyřletého mandátu necítí, i zde by však okamžitá rezignace byla snadným řešením prokazujícím aspoň schopnost se včas rozhodnout a bez okolků podle toho i jednat. Nedej bůh, abychom jednou stáli před krizí, kdy bude na pohotovosti poslanců záviset náš osud!