Lidovky.cz

Erotika: Porevoluční sexuální revoluce v Čechách

Zprávy z EU

  20:18
Jen těžko bychom hledali obor lidské činnosti, do kterého jsme se hned po revoluci nepustili s nadšenou snahou dokázat okolnímu světu, že přes všechny temné vize stále patříme do světa konce 20. století.
Erotika - ilustrační foto.

Erotika - ilustrační foto. foto: Shutterstock

Všude kolem nás se tehdy rojili vynálezci, podnikatelé a další snaživci vyzbrojení velkolepými vizemi, jak naši republiku přetvořit v království... no, v podstatě v království čehokoliv. V některých případech byli tito pionýři nové doby úspěšní, jindy méně. Existuje ale jedna oblast, ve které jsme doslova excelovali. Erotika.

Jak z nás na začátku devadesátých let začalo vyprchávat revoluční nadšení, začali jsme se shánět po do té doby nedostupných výdobytcích západní provenience. Vzhledem k tomu, že komunistický režim pokládal erotiku za buržoazní přežitek, představovalo do té doby jedinou dostupnou literaturu několik propašovaných a žárlivě střežených výtisků Playboye. To se vše mělo velmi brzo změnit.

Seriál 90. léta aneb Jak jsme žili čtětě každý den v deníku

Už čtyři měsíce po revoluci, kdy se společensky organizovaný život omezoval na opatrné koketování se vstupem do Občanského fóra (co kdyby se to ještě otočilo...), u nás vznikla organizace s jednoznačným názvem Nezávislá erotická iniciativa a za svůj cíl si vytkla provést v našich končinách razantní sexuální osvětu. Jelikož v celé zemi od Aše až po Košice nestál jediný sexshop, noční klub, ani nevycházel jediný erotický časopis, bylo jedním z prvních počinů NEI pořádání erotických burz. Hlad po zakázaném ovoci byl tak silný, že zájem o ně přerostl během několika repríz do nečekaných rozměrů a hned jedna z prvních burz se málem zapsala do historie pražské komunální politiky.

Prodejci se tehdy sešli ve strašnickém kulturním domě Barikádníků. Prodávající se počítali na desítky, kupující na stovky a celá akce měla takový ohlas, že se o ní dokonce rozepsaly pražské noviny. Velmi pikantní reportáž vyšla v prvním bulvárním deníku Expres, jehož čtenáři museli po přečtení nabýt dojmu, že se v kulturním domě odehrávaly orgie hodné starého Říma. Není tedy divu, že hned příští týden se do Strašnic vypravily davy lidí, které ovšem namísto pikantních zážitků čekaly zavřené dveře a zoufalí pořadatelé. Článek v Expresu se tehdy prý dostal do rukou starosty Prahy 10, který rozhořčen mravním úpadkem svého rajónu celou akci na poslední chvíli zatrhnul. Zatímco pořadatelé horečnatě vyjednávali, naštvaní prodejci nelenili a vybalili své zboží přímo před vestibulem metra, těsně sousedícího s kulturákem. Z vedlejší restaurace si natáhli prodlužovací šňůry, zapnuli videa a Praha
zažila první erotický miniveletrh pod širým nebem, což je akce, která snad nemá ve světě obdoby. Radní se tehdy pod tlakem situace naštěstí uvolili kulturní dům otevřít a příští opakování se už přesunulo do separé holešovické tržnice.

Jakmile se lavina sexuální svobody jednou uvolnila, nebylo už ji možné zastavit. V červnu 1990 se na českém trhu objevil první český erotický magazín LEO. Ačkoliv jeho první čísla zdaleka nedosahovala kvalit zahraničních tiskovin, počty prodaných kusů strmě stoupaly a prosincové číslo dosáhlo neuvěřitelného nákladu 480 tisíc výtisků, z nichž patrně většina skončila pod stromečkem.

Také nejstaršímu řemeslu netrvalo dlouho se u nás opět uchytit. Jedním z prvních podniků tohoto druhu byl mírně bizarní masážní salon v nenápadném činžáku na rozhraní Vinohrad a Žižkova. Nájemníkům sousedícím s uvedeným zařízením dodnes stoupne krevní tlak, když si vzpomenou na nekonečné zvonění od vstupních dveří, které signalizovalo, že si další zákazník spletl zvonky a v domácím telefonu se opět ozve: „Dobrý den, jste volná?“ Masážní salon skončil stejně brzy, jako se objevil. Po několika měsících domovní správa zjistila, že majitel bytu vyřešil nutnost zavedení dalších dvou sprchových koutů tím, že jejich odpady vyvedl do nepoužívaného domovního sklepa. První vlaštovka ale vylétla a brzy se k ní přihnízdily desítky dalších podniků, které se vzápětí staly vyhledávanými lokalitami producentů erotických filmů. Těm se u nás zalíbilo a navnaděni lacinými cenami pronájmů se začali rozhlížet po dalších atraktivních lokalitách. Novinář Jaroslav Smílek ve své knize Za oponou rozkoše vzpomíná, že po začátcích, kdy se filmovalo po klubech a hotelech, se dokonce jistá italská společnost zajímala o možnost pronajmout si pro natáčení prostory Pražského hradu. Šlo zřejmě o novinářskou kachnu, ale v případě erotické verze pohádky o Popelce měli producenti větší štěstí. Vznikla v ateliérech ČT na Kavčích horách, údajně na základě neúplného objednávkového listu, který uváděl pouze „Popelka“.
Stejně jako všude jinde, i v oblasti erotiky se rozbouřené vody nakonec ustálily. Reportáže z erotických veletrhů se bez většího ohlasu vysílají v televizních zprávách, lechtivých časopisů vycházejí desítky, ale v době internetu už nikoho moc neberou a naše slavná rodačka Nora Bochníčková, známá spíše jako Dolly Buster, se vrhla na politiku. Před pěti lety s velkou slávou kandidovala do europarlamentu a naštěstí se tam nedostala. Nakonec i ta NEI, která u nás před dvaceti lety sexuální revoluci nastartovala, už ze svého názvu erotiku vypustila. Je to sice pořád iniciativa, ale už pouze nezávislá.


Zítra čtěte: Kluby a kravál

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.